Jménem mojí sestry

Kapitoly v knize jsem doslova hltala, bála jsem se konce, ale zároveň jsem chtěla vědět jak vše dopadne. Postavy jsou napsány tak, že s nimi vše prožíváte až do hořkého konce, fandíte jim, a pak vás s nimi bolí srdce. A musím pochválit i krásnou obálku.

Páni! Vůbec bych neřekla, že toto je autorčina prvotina. Ten styl psaní byl úžasný, od knížky jsem se nemohla odtrhnout a doufám, že se od Barbory Linke dočkáme nějakého dalšího díla. Jménem mojí sestry je příběh dvojčat, výprávěný z pohledu jedné ze sester - Soni a odehrává se v protektorátní Praze. Dobová atmosféra na vás z knihy úplně dýchne a přenese vás do období druhé světové války. Z příběhu jsem měla podobný dojem jako ze seriálu První republika. Je to sice jiná doba, ale užívala jsem si to stejně. Navíc hlavní hrdinka mi charakterem maličko připomínala Magdalenu Škworovou - byla taková rázná, živá, občas drzá a stála si za svým. Celkově mě čtení moc bavilo a byla bych ráda, kdyby se tento historický román dostal k více lidem.

Příběh se mi moc líbil a hlavně byl pro mě nový a neotřelý. Už jsem četla hodně knih z období války, ale většinou osudy židovských rodin a tohle bylo prostě úplně něco jiného! Kniha se četla úplně sama, byl to hezký, emotivní příběh se zajímavými myšlenkami, na jehož konci mi i slza ukápla. V knize bylo sice méně romantiky než jsem očekávala, ale i tak to stálo za čtení! Příběh se odehrává v Praze v letech 1939-42, ale velice hezky vás provazí situací v tomto období. Hlavní hrdinka Sonička byla opravdu skvělá svérázná dívka, která si nenechala od života jen tak něco líbit! Příběh v knize byl uzavřen, přesto tam je ponechán prostor pro pokračování, které pokud bude bych si nerada nechala ujít! Tuto knihu určitě doporučuji!❤