Dva krůčky po mokrém písku

Co se dá napsat ke knize, která je tak moc smutná? Oobdivuji autorku, že o tom dokázala psát. Zároveň byla ona i její rodina tak silná. Po přečtení knihy si člověk uvědomí, že řeší prkotiny a jaké má štěstí, že je on i jeho dítě zdravé a na ničem jiném nezáleží.Kniha se čte sama, často jsem u ní brečela. Člověk chtě nechtě srovnává a říká si, že naprostá většina toho, co vnímáme jako obrovskou překážku, problém, nespravedlnost jsou vlastně úplné banality.

Krásně napsaná knížka, která se čte jedním dechem, přečtenou jsem ji měla doslova za pár hodin a v mysli mi dalších pár hodin zůstala. I když velice smutná, donutí k přemýšlení nad tím, zda problémy, které člověk mnohdy považuje za zásadní vůbec zásadními jsou...protože vždy se najdou jiní, kteří mají problémy a bolístky daleko větší a mnohdy je umějí nést s pokorou i nadhledem, jistě i proto, že jim vlastně asi nic jiného nezbývá. A v tom poselství této knížky je její krása...chtě nechtě donutí k zamyšlení nad vlastním životem a nad láskou ke svým bližním. Člověk si uvědomí, co vlastně má....

Jak dokázat přežít umírání svého dítěte? Bolestný příběh ze skutečného života. Ukazuje, jaká je skutečná hodnota života a co je pravá láska. Knihou jsem přečetla jedním dechem, ač jsem pro slzy často skoro neviděla, rozhodně si jí chci přečíst znovu.