Být milován, milovat... - Výbor z poezie

Málokterý text dovede ve zkratce přiblížit osobnost Vladimíra Holana, básníka a překladatele jako slova Rudolfa Kvíze, který výbor z Holanovy poezie uspořádal: ,, Vladimír Holan mi čni nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco on "vyzařuje” zvláštní magickou silou obraznosti a ponorem do podstaty člověčenství. Ne nadarmo ctil Shakespeara a Dostojevského a snad jen on z našich básníků se s nimi může rovnat. Znal lidskou duši jako málokdo. O člověku nám jeho poezie vyjevuje nejen "běsy" a nejzasutější a nejúděsnější tajemství, ale podává i svědectví plná prostoty, krásy a něhy - ať psal o rudoarmějcích nebo o dítěti spadlém do kopřiv. Jeho srdce tlouklo pro člověka a bylo naplněno porozuměním, láskou a soucitem. A když se bouřilo proti nespravedlnosti, ponižování a nízkosti, pak opravdu "bušilo jako malba olejem na plech". Přestože žil v dobrovolné klauzuře na Kampě, svým pronikavým zrakem viděl za - tam, kam my se neodvažujeme a co můžeme ve vzácné chvíli jen tušit."