Třicet let na zlatém severu - Největší české dobrodružství až na kraj světa

Z jeho korespondence poslané do Československa a z jeho vyprávění při krátké návštěvě vznikla právě tato kniha. Jelikož sleduje jeho cesty a pobyty po dobu 30 let, tak se vlastně z cestopisu stává i životopis, zvláště i proto, že kvůli prakticky celoživotnímu pobytu v divočině o něm není známo nic jiného než toto jeho vlastní vyprávění. Welzl je tedy takovou zvláštní legendou. Dle odborníků kniha však obsahuje některé faktické chyby – nepřesnosti ohledně lovu, jazyka Eskymáků, popisu některých zvířat. Dle mně jich bude asi více. Také čas v knize plyne místy poněkud podezřele, některé události působí vyloženě absurdně a je podivné, že by si i po takových letech vypravěč vybavoval některé události v takových detailech. Je potřeba si také uvědomit, že knihu nenapsal přímo Welzl, ale čeští spisovatelé, kteří ho zpovídali a zpracovávali jeho korespondenci. Text se nicméně čte velmi svižně, je to opravdu živé a plynulé vyprávění, které nás zavede do míst a časů, o kterých běžně nepřemýšlíme. Vidíme romantiku velkého dobrodružství, cítíme všudypřítomnou samotu a dotěrný chlad, zažíváme ale taky syrovou krutost života v divočině, kde se s lidmi a se zvířaty příroda nemazlí, ale ani lidé se zvířaty nebo naopak. Jeho očima si procházíme všemožnými lidskými osudy, ať už relativně šťastnými, tak velmi často spíše nešťastnými, a to zejména za dob zlaté horečky na Aljašce. Je to prostě cestopis a životopis nejen jeho, ale celé doby, navíc s příměsí jakési surreálnosti, která však žánr nijak neruší a spíše mu dodává na barvitosti. ______________________________________ „A dnes, díky velkým lovům, mohu taky říci, že znám tajemné a namnoze neprobádané pralesy celé Aljašky a velké části severní Kanady lépe, než jsem znával za mlada lesy v okolí Zábřehu.“ ______________________________________