Ulice zlodějů

Román nominovaný na prestižní Goncourtovu cenu odhaluje krutou současnost na obou březích Středozemního moře. Ulice zlodějů vypráví o asi osmnáctiletém chlapci Lachdarovi, který se narodil v marockém městě Tangeru. Poté co je načapán nahý se svou sestřenicí, je vyhozen z domova. Chvíli se potlouká po městě, až se přidá ke Sdružení za šíření myšlenek koránu, tedy islamistům, kde je už jeho kamarád Básam, s kterým sedává nad Gibraltarskou úžinou a sní o holkách, svobodě a životě v Evropě. Ve Sdružení prodává islamistické knížky, Korán apod., ale baví ho číst detektivky a klasická arabská literatura. I díky nim utíká z hrozivé reality. Na pozadí všeho probíhají demonstrace v Egyptě, Arabské jaro je v plném proudu. Jednoho dne se Lachdar s Básamem seznámí v Tangeru se dvěma španělskými studentkami. Do jedné z nich se Lachdar zamiluje a ještě víc než předtím se chce dostat do Španělska, do Barcelony, aby mohl být své lásce nablízku. Tím začíná jeho iniciační cesta. Nakonec se mu horko těžko povede (pracuje jako námořník na trajektu do Evropy, potom pomáhá v pohřební službě v Algeciras) dostat do Španělska. Prostřednictvím všemožných profesí, kterými musí hlavní hrdina projít, aby se dostal k vytouženému cíli, sledujeme i politické a sociální okolnosti měst a zemí, v nichž se zrovna nachází. Chudoba, nesvoboda, násilí, touha po normálním životě narážející na příkazy a zákazy víry na marocké straně, deziluze, marnost, nedostatek práce a nenaplněné představy na straně evropské.