Pochoutka

Po úspěchu v pořadí druhé knihy Muriel Barberyové „S elegancí ježka“ v celoevropském měřítku (česky vyšlo v roce 2008), se nakladatelství Host rozhodlo vydat další dílo této čtivé, v Maroku narozené francouzské autorky. Vybralo její románovou prvotinu „Pochoutka“ (orig. Une Gourmandise) z roku 2000. Její vydání se stalo velkou překvapivou událostí francouzského knižního podzimu roku 2000, příběh sklidil nevídaný ohlas čtenářů i kritiků. Mimo jiné získalo i Prix Du Meilleur Livre De Litterature Gourmande 2000 (Cenu za nejlepší dílo gurmánské literatury). Jak už výše uvedené ocenění naznačuje, jídlo je tím hlavním prvkem, ne-li hrdinou celého románu. Příběh popisuje poslední hodiny života velkého gurmána, nejslavnějšího kritika jídel na světě. Člověka především namyšleného, arogantního, sebestředného : „Jsem nejslavnějším kritikem jídla na světě…Mé jméno je známé všude na celém světě… Na mně a jenom na mně závisel věhlas a následný pád podniků….“ Tato bytost právě umírá, a chce po životě ještě jedno : „Umřu, ale přitom si nejsem schopen vybavit chuť, která pulzuje mým srdcem.“ Ano, chce najít chuť jeho srdce, chuť jeho života. A jednoduše řečeno kniha je vzpomínáním a jistým mentálním vybavováním si chutí, především z dob jeho dětství a mládí. Obdobně jako v jejím slavnějším románu „S elegancí ježka“ není dílo psané jednolitě. Každá kapitola je psaná z pohledu jiné osoby. Ale zatímco v „S elegancí ježka“ jsou to dvě postavy, zde autorka nabízí hned několik různých pohledů na život a dílo toho gurmána. Rozlišila to pomocí názvů kapitol. Začíná-li kapitola názvem jídla-Ulice Grenelle, pokoj, pak je to vyprávěné samotným mistrem. Grandiózní popis světa obyčejných i neobyčejných jídel, jejich chutí, s nesmírnou smyslností nabízené vjemy všech našich smyslů. Prostě se vám přiznám, že jak jsem knihu jednoho nedělního odpoledne dočetl, okamžitě jsem běžel do nejbližšího otevřeného hypermarketu aspoň pro čerstvou bagetu a trochu uzeného lososa. Ale kniha není jen skvělým popisem chutí a gastronomie. Je v tom i příběh. Ten většinou obstarávají ostatní postavy v románu. A jsou to povětšinou příběhy plné nenávisti a zloby. Především ze strany jeho dětí, které ho nenáviděly. Což byl ale oboustranný vztah. Tyto další postavy přitom jsou postaveny na zajímavých charakterech a názorech. Třeba uklízečka Violetta pána miluje, protože si ulevuje stejně jako její manžel. Znalcům předešlého díla určitě neuniklo, že příběh se opět odehrává v tomtéž noblesním domě na ulici Grenelle, a tak se zde aspoň na chvíli setkáme s podivínskou domovnicí Reneé, hrdinkou „S elegancí ježka“. V závěru je to už možná až trochu fraškovité, když se zde vyjadřuje i pánův milovaný kocour Rick. Ale to vše pak patří k závěrečné agonii, které je famózní. Vyvrcholení tohoto kulinářského příběhu je neuvěřitelné. S úsměvem na tváři se mi chtělo vykřikovat „Chvalme boha TESCO, chvalme ALBERT!“ Kniha splnila přesně to, co jsem očekával od autorky úžasné knihy „S elegancí ježka“. To znamená překvapit svojí fantazií, svojí schopností vytvořit netradiční, ale čtivé dílo. A hlavně představit nám své osobité postavy. Knihu opět přeložil Petr Christov pro brněnské nakladatelství HOST v roce 2009.