P jako pivo

„… elixír šumící úsměvy dělníků, blyštivý královským zlatem, tetelící se příslibem rošťačin …“, tak charakterizuje pivo, největší vynález v oblasti obživy, skrze postavu volnomyšlenkáře strejdy Moeho americký autor Tom Robbins (*1936) ve svém novém románu „P jako pivo“. Je to tedy námět, který je našemu pivařskému národu velmi blízký. Proto jsem měl jisté obavy z vlastní „objektivity“, protože jsem taková česká černá ovce, bo…, ano, je to nevěřitelné, ale pivo jsem nikdy nepil. Ale ve Ferrari jsem taky nikdy nejel, a přesto vím, co to je, že! Kniha mne jednak zaujala svým celkovým vzhledem, menší formát v červené barvě s vyobrazením otvíráku na láhve, ale především se mi zalíbil podnázev titulu „Dětská knížka pro dospěláky. Dospělácká knížka pro děti“. Kniha nám totiž vypráví o nejužívanějším alkoholickém nápoji na světě, podle některých tekutém chlebu, ale přesto očima dítěte. Očima malé holčičky Gracie, která se jednoho dne začne ptát, co že to tatínek stále pije, co je žluté a vypadá to jako čůránky. Jsme svědky jejího první loku tohoto nápoje mužů, její první plechovky, pozvracení a následného usnutí v alkoholovém omámení. A právě v tento moment vstupuje do děje úžasný fantaskní prvek, který z knihy vytvořil něco více, než jen příběh o dějinách a výrobě piva. Znavenou malou Gracii totiž probudí okřídlené stvořeníčko, ze kterého se vyklube pivní víla Pivoňka. Víla Pivoňka pak vezme Gracii na cestu za pivem, od chmelu, přes pivovar až k samotnému pití. Nebo spíše jeho důvodu. Určitě si každý z nás vzpomene na známou hlášku z komedie Slunce, seno a jahody, kdy na otázku, proč to pivo pořád chlastáš, otec odpoví, že já ti to řeknu a ty ho začneš chlastat taky. Víla Pivoňka ale tajemství pití piva vyjeví více metafyzicky. Možná čtenář-pivař to zná. Knížka přes svůj fantaskní, ale především humorný důraz, není jen příběhem o tom, jak příjemně je po pivu. Zlí lidé se po něm chovají často ještě hůře, jak to ukazuje scéna z (české) venkovské veselice. A hlavně ať pivíčko pijete nebo ne, život se stejně řídí svými pravidly, jak dokazuje i následný životní příběh Gracie. Bylo to moje první setkání s tímto americkým autorem, kterému už u nás vyšla pěkná řádka knih (Parfém bláznivého tance, I na kovbojky občas padne smutek, Hubené nohy a všechno ostatní atd.). Podle množství reedicí a dotisků je u nás značně populární. A po přečtení knihy „P jako pivo“ (orig. B is for Beer, 2009) člověk to celkem chápe. Jeho smysl pro humor a absurdní nápady (pivní víla je snad unikát) dokážou přitáhnout řadu čtenářů. Tento příběh, který bych po albatrosácky doporučil všem od 10 do 100 let, vydalo v překladu Michaly Markové nakladatelství Argo v roce 2009.