Nebij mě, můj milovaný synu

Autorka ve své neobyčejné knize líčí svůj každodenní „zápas“ se svým těžce mentálně postiženým synem. Narodil se jí jako autista s velice agresivními sklony. Nemluví, neuvažuje, a čím je starší, tím častěji svou matku fyzicky napadá. Jeho pěsti a kopance jsou stále tvrdší a nikdo nikdy neví, v jakém okamžiku se rozhodne udeřit. V návalu náhlého vzteku demoluje nábytek a vlastně vše, co mu přijde pod ruku. Ve svých dvaceti letech již má daleko větší sílu, než jeho matka, která od rána do noci trne, kdy a čím na ni opět zaútočí. Ona ho však přesto miluje a nedokáže si představit, že ho zavřou na doživotí do ústavu. A navíc, žádné zařízení takhle agresivního jedince stejně nechce přijmout. Autorka v roli matky se ocitá v začarovaném kruhu, každé ráno se probouzí s ohromným strachem a s hrůzou očekává, co se ten den stane a zda se svému synovi ještě ubrání. Po celém těle má modřiny a stopy po krvavých útocích. Žije v neustálém stresu a nemůže již ani jíst, za poslední týdny zhubla deset kilo a je psychicky i fyzicky na úplném dně. Její životní cíle, které kdysi měla, se zúžily na jediný - ubránit se svému synovi a nedopustit, aby po jeho dalším tvrdém útoku, se z něj stal sirotek...