Infračervený notýsek

Po Zeleném, Modrém, Růžovém a Fialovém přichází na řadu Ultračervený notýsek. Jestliže během pěti let předkládá nestárnoucí Ilja Hurník již pátou sbírku svých originálních prozaických miniatur, spojených touž poetikou, jazykem, humorem i etikou, pak jeho Notýsky vstupují do české literatury jako zcela ojedinělé dílo. Je až neuvěřitelné a v kontextu domácího písemnictví nepochybně výjimečné, jak si jeden a týž autor získal širokou čtenářskou přízeň svými skromnými povídkami, apokryfy, fejetony či eseji. Také ve svém pátém „notýsku“ potvrzuje Ilja Hurník své svrchované vypravěčství, smysl pro humor a překvapivou zkratku. S jejich pomocí čtenáře seznamuje se svou kategorizací strašidel, s analýzou filozofie šachové hry, s tajemstvím česnekové vůně či s dramatickým líčením toho, co mohou způsobit dva slepené listy v knize, nebo co se stane, když se v náhrobním nápisu nahradí tečka písmenem e. Ultračervený notýsek tak jen potvrzuje autorovo krédo z počátků jeho „notýskového“ období: „Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“