Neublížíš

Dechberoucí memoár z lékařského prostředí Často musím krájet mozek a dělám to nerad. Pomocí diatermických kleští koaguluji krásné a jemné cévy, které se vinou po lesklém mozkovém povrchu. Naříznu jej malým skalpelem a vytvořím v něm otvor, jímž zasunu drobnou odsávačku. Vzhledem k tomu, že mozek má rosolovitou konzistenci, odsávačka patří mezi hlavní neurochirurgovy nástroje. Dívám se do svého operačního mikroskopu a postupuji měkkou bílou hmotou mozku směrem dolů, abych našel nádor. Přemýšlím nad tím, že moje odsávačka prochází samotnou myslí, emocemi a rozumem a že vzpomínky, sny a představy jsou tvořeny jakýmsi rosolem. Ta myšlenka je však natolik zvláštní, že ji stále nemohu plně přijmout. Nevidím před sebou nic než hmotu. Jenže vím, že pokud se pustím do nesprávné oblasti, kterou neurochirurgové označují jako funkční mozek, najdu při své kontrolní pooperační návštěvě v dospávacím pokoji postiženého pacienta. Jaké to je být neurochirurgem, lékařem, co operuje lidské mozky? Jaké to je mít něčí život doslova ve svých rukou? Řezat do něčeho, co vytváří myšlenky, pocity a rozhodnutí? Jaké je to žít s vědomím viny, když se operace nezdaří? Jeden z nejvýznamnějších britských neurochirurgů Henry Marsh líčí upřímně a otevřeně mrazivou radost z operování a předkládá čtenářům úchvatné příběhy, v nichž rekapituluje svůj profesní i osobní život a v nichž nechybí ani černý humor. Spolu s ním můžeme prožít hluboce dojemná vítězství stejně jako bolestné katastrofy doprovázené strašlivou lítostí. Název knihy Neublížíš odkazuje k jednomu z bodů Hippokratovy lékařské přísahy (primum non nocere).