V Tichu

Od Bublanové jsem četla zatím tři knihy (Čtyři stěny, Barák, Ti kterým se narodíš) a tato se mi z těch všech líbila nejméně. Autorčina prvotina (tj. Čtyři stěny) byla dle mého názoru propracovanější. Ani s jednou postavou jsem se neztotožnila. Skoro všichni tu pili, život jim protékal mezi prsty a bojovali sami se sebou. Mluvili podobně, chovali se podobně - nemyslím si, že by postavy byly dobře vykreslené. Hlavní hrdinka Adéla byla zvláštní, nelíbila se mi. Jako pozitivní vidím na knize především rozsah a také, že se to rychle čte, a snahu autorky zachytit mluvu náctiletých. Pokud si chcete od autorky něco přečíst, sáhněte radši po Baráku.

V této knize sledujeme Adélu, patnáctiletou slečnu, která tráví nejraději čas v klubech a nočním baru Tichu. Tam se však chodí „ukrývat“ i ve dvaceti, v pětadvaceti… Dá se žít normální život a co je vlastně normální? Knížka ze života a o životě. O tom, jak život vnímáme v různých období našeho života kolem dvacítky. Ne vždy je jednoduché se světem protloukat a dělat vše správně. Otázkou však stále zůstává, co je vlastně správně. Moc mě bavil pohled na život pubertální Adély. Autorka, si myslím, přesně vystihla, jak se člověk v tu dobu cítí, jak se chová, jeho názory a pohled na svět. Knížka mě moc bavila, člověk se v ní kolikrát i najde, ať už sebe, nebo své rodiče, kamarády, příbuzné. Ke konci mi tam některé věci už úplně neseděly, ale jinak super. Bavil mě styl, jakým je kniha napsána. Jednoduché, krátké věty, které přesně najdou svůj cíl. Žádnou pohodičku tady nehledejte, ale spíše pěknou depresi. Některé situace autorka jen naznačuje a už je na čtenáři, jak se s tím popasuje a co si dosadí do neznámé…. Knížku jsem si moc užila. Rozhodně další česká autorka, která se stává mou oblíbenkyní.