Barvy loučení

Bernhard Schlink se mi zapsal do srdce s knihou Předčítač, kterou vám velmi doporučuji. Svou knihou Olga své umístění jen ukotvil. Barvy loučení je krátká povídková sbírka čítající 9 samostatných povídek, které mají společné jedno téma; loučení. Každé loučení je jiné, jinak silné ale každé je důležité. Kniha svým námětem na sebe upozorňuje s tím, že si u knihy popláčete, protože loučení je smutné a bolestné. Ale když si sbírku přečtete tak pochopíte, že u knihy vlastně nebudete brečet. Nenajdete u čtení bolest a trápení, ale ucítíte smíření a a pochopení. Asi největší chybou této knihy je, že samotná anotace a název knihu jaksi škatulkuje. Kvůli tomu čtenář cítí zklamání přesto, že samotné povídky jsou opravdu dobré a povedené. Schlinkův spisovatelský styl je jednoduchý, přímočarý. Nehraje si slovy, nesnaží se čtenáře mást čtením mezi řádky, takže pro někoho se může zdát až obyčejným, pro jiného je zkrátka snadno pochopitelným. Záleží na vkusu čtenáře. Mně osobně se sbírka líbila. Nedostala jsem od ní to, co jsem očekávala, ale když jsem se oprostila od očekávání, tak jsem si sbírku užila. Nejvíce se mi zalíbily povídky Medailonek a Milovaná dcera. Zdaleka nejméně mě oslovily povídky Stařecké skvrny a Výročí.