Eloise zažila zanedbávání i zneužívání a nikomu už nevěří. Proč taky… Skutečný příběh od autorky bestselleru Spratek ukazuje, že „nikdy není pozdě na šťastné dětství“.
Knihu Přehlížená holka od Torey L. Hayden u nás koupíte zde.
Meleri mi sdělila podrobnosti z Eloisiny minulosti, která je až příliš častá – nefunkční rodina, návykové látky a týrání, prokládané zásahy sociálních služeb a pobyty u pěstounů. Eloise byla ze tří dětí, z nichž každé mělo jiného otce. Její mladší bratr byl tak surově napaden, že utrpěl trvalé poškození mozku a později zemřel na záchvat. Eloise, tehdy čtyřleté, se ujala sociální péče, stejně jako její sestry Evie. Holčičky umístili do oddělených pěstounských domovů a po nějaké době soud zrušil rodičovská práva k Evie, takže mohla být adoptována.
Z důvodů, které mi nebyly jasné, nebyla Eloise uvolněna k adopci současně s Evie. Naopak v šesti letech skončila zpátky u matky. Zdálo se, že všechno jde dobře. Eloise chodila pravidelně do školy, byla čistá a matka se o ni starala, takže to vypadalo, že se všechno usadilo. Jenže když bylo Eloise devět, zatkli matčina přítele Darrena za uveřejňování pornografických fotografií Eloise na internetu. Policejní vyšetřování prokázalo, že se fotky a videa s Eloise objevovaly na internetu už několik let a že do toho byla zapletena také Eloisina matka, nejen její přítel. V té době byla matka zbavena rodičovských práv.
U Eloise tehdy odborníci pozorovali známky narušeného chování, takže ji umístili do terapeutického pěstounského domova. Reagovala dobře a dělala přiměřené pokroky. Bohužel péče v terapeutických pěstounských domovech je z podstaty krátkodobá, takže po devíti měsících Eloise putovala k novým pěstounům. Opět se zabydlela bez větších potíží. Jenže tehdy se objevila její babička z otcovy strany. Až do té doby nehrál Eloisin otec v jejím životě téměř žádnou roli, protože byl kvůli drogám každou chvíli ve vězení. Babička řekla, že ho propustili, je čistý, má stálou práci a bydlí u ní. Rodinní příslušníci si chtěli s Eloise znovu vybudovat vztah a poskytnout jí domov.
To byla pro sociální služby dobrá zpráva, protože se snaží ze všech sil, aby děti udržely ve vlastní rodině, pokud je to aspoň trochu možné. Bohužel Eloisin otec a babička bydleli ve vedlejším hrabství, což znamenalo pro sociální služby jinou jurisdikci, a zároveň tak Eloise nemohla s babičkou a otcem strávit moc času předtím, než jí úřady dovolily odejít k nim bydlet. Meleri řekla, že měla tehdy pocit, že je to pochybné rozhodnutí, nejen kvůli tomu, že Eloise u pěstounů dobře prospívala, ale protože její otec a babička bydleli v odlehlé venkovské komunitě ve vnitrozemí, kde byla hlavním jazykem velština. To znamenalo, že se v místní škole vyučovalo ve velštině a angličtina byla druhým jazykem, jenže Eloise, jejíž matka byla Angličanka, pořádně velšsky neuměla. Meleri se obávala, že očekávat od Eloise, že si po tak narušeném dětství zvykne nejen na nový jazyk, ale i nový domov a novou rodinu, je přehnané. Jenže Meleri přehlasovali a Eloise se stěhovala.
A Eloise se vrátila. Nové uspořádání se během několika měsíců zhroutilo, když se otcovy problémy s drogami vrátily a babička nezvládala Eloisiny složité behaviorální potřeby.
