Ejhle, člověk Forman!

Když se řekne Miloš Forman, téměř každý zareaguje kladně a okamžitě. Filmový režisér, který za normalizace emigroval do USA a točil nejlepší filmy. Filmy, které se už dávno staly klasikou. Nyní se díky knize Ecce homo Forman můžete podívat na tohoto zajímavého muže z úplně jiného úhlu.

Miloš Forman nebyl jen slavný filmový režisér, kterého si váží bezmála celý svět. Byl také úplně obyčejným chlapíkem s vášní pro cyklistiku, krásné ženy a dobře vyprávěné příběhy. Jeho „skorosyn“ Radim Kratochvíl se rozhodl představit Miloše Formana právě z této, zdánlivě obyčejné, stránky. Oslovil celou řadu režisérových kolegů i blízkých přátel, aby na něj zavzpomínali.

Miloš Forman

Ve výjimečné knize Ecce homo Forman tak najdete vzpomínky Jiřího Menzela, Jiřího Suchého, Libora Peška, Petra Síse, ale také Michaela Douglase, Treata Williamse či Woodyho Harrelsona. Vyprávění je doplněno spoustou dosud nepublikovaných fotografií, které jej krásně dokreslují.

Radim Kratochvíl samozřejmě nezůstal stranou a sám se rozpovídal o životě Miloše Formana a svých zážitcích s ním. Proč se označuje za Formanova „skorosyna“ a jaký kus světa spolu projeli na kole, to už prozradí kniha Ecce homo Forman.

Zvědavost nám nedala a rozhodli jsme se navrch položit autorovi několik otázek…

Pane Kratochvíle, máte za sebou již dvě monografie. Napsal jste knihu o svém otci Janu V. Kratochvílovi a také o Theodoru Pištěkovi, Proč jste si pro další knihu vybral právě Miloše Formana?
Zdá se, že rád píši o lidech mi blízkých, i když knížku o svém tatínkovi, tedy Janu V. Kratochvílovi, jsem nenapsal, ale sesbíral z pohledů dalších. O tatínkovi, nebo obecně o rodičích se myslím, moc psát nedá, protože člověk nemá odstup a výsledek nemusí být tak zábavný pro ostatní lidi.  Ale na druhou stranu bych si o někom nebo o něčem neblízkém ani netroufal psát. Nebylo by to upřímné ani autentické. A k Miloši Formanovi, který mě nazýval svým „skorosynem“, přestože vlastně nebyl mým příbuzným, ale prvním manželem mojí maminky Věry Křesadlové, jsem tedy měl takový „skoroodstup“. A to už se psát dá. Navíc mi připadalo, že dobrodružství, která jsem s ním zažil při toulkách světem, by si zasloužila zaznamenat dříve, než to zapomenu. A že by to třeba mohlo bavit i další lidi.

Máte ke světu filmu blízko a čím vám učaroval?
Film mě učaroval, protože si myslím, že je ve své podstatě druhem kouzla. Vždyť jsou to vlastně takové pohyblivé obrázky. Už jste někdy viděla v reálném světě nějaký pohyblivý obrázek? A díky tomu umí také vyprávět příběhy, které vypadají, jako by se skutečně staly. A navíc atraktivním způsobem, kde se vypouští střihem nudné okamžiky. To se v reálném světě nemůže stát, ale právě proto mohou být tak zábavné nebo závažné, a činit všední život bohatším a zajímavějším. A v tom je velká a u dobrých filmů i důležitá síla kinematografie.

Nebál jste se zneužití knihy bulvárem? Přeci jen v uvádíte i řadu soukromých vzpomínek a zážitků.
Musím říct, že to byl i jeden z důvodů, proč jsem dlouho váhal, jestli mám knihu vůbec psát. Přeci jenom, představit tak světoznámého člověka v rovině soukromé v sobě nese jistou míru zodpovědnosti. Na druhou stranu jsem si kladl zásadní otázku: „Děláš to hlavně pro to, abys se zviditelnil anebo hlavně proto, že jsi měl Miloše opravdu rád?“ A protože jsem ho měl opravdu rád a svým způsobem jsem se mu chtěl i něčím odvděčit za zážitky a zkušenosti, které jsem mohl díky němu prožít, pustil jsem se do toho. Zároveň jsem si uvědomil, že jediným možným způsobem, jak popsat takhle slavného člověka, vlastně svého druhu fenomén – i odtud název knihy Ecce homo Forman – je upřímná výpověď. A to způsobem, který prvoplánově nejde po senzaci, ale po věcech, kterých si člověk opravdu na tom druhém člověku váží. A to, myslím, byla jediná správná cesta, jak knížku pojmout.

Jak složité bylo získat pro knihu materiál a výpovědi všech zúčastněných?
Vlastně to složité bylo. A to v přímé úměrnosti ke slávě dotyčného člověka. I když bych mohl napsat celou knížku sám, připadalo mi, že člověk Formanova formátu by si zasloužil širší perspektivu pohledů i dalších osobností světové kinematografie, se kterými spolupracoval a které taky často svojí spoluprací proslavil. I tam bylo na místě postupovat s nejvyšší pokorou a nesnažit se zneužít důvěru, kterou tyto osobnosti stále k Miloši Formanovi chovají. Taková je síla jeho osobnosti, že i po letech si s vámi dopisují agenti hvězd jako je Michael Douglas nebo Woody Harrelson. Zároveň se tedy podařilo shromáždit unikátní obrazový materiál převážně ze soukromých sbírek, díky kterému bylo možné ještě více přiblížit našeho milého Miloše i dalším čtenářům. Jsem těmto lidem moc vděčný a celou dobu jsem věděl, že za jejich vstřícnost vděčím zase Milošovi, a musím se vzácným materiálem nakládat uvážlivě a vhodným způsobem.

Jak dlouho příprava knihy trvala?
Vlastně docela dlouho. Asi rok jsem vzpomínal a průběžně jí psal, další půlrok kontaktoval ony osobnosti a vyjednával přímo s nimi nebo přes jejich agenty příspěvky obrazové i textové. Pak jsme několik měsíců pracovali na celé redakci knihy. Ale když je to takhle osobní věc, tak nehledíte na čas ani na peníze, chcete jen, aby byla kniha co nejlepší, a to považuji za správný přístup. Také v Mladé frontě, kde byl o titul od začátku zájem, mi maximálně vyšli vstříc, a i všichni spolupracovníci tomu dali všechno. Věděli jsme, že by se musela líbit i Miloši Formanovi. Tak snad to tak je.

Myslíte, že Miloš Forman může být vzorem pro začínající filmaře?
Zcela určitě. Tak jsem knížku, která je nejen o filmech ale zejména o člověku, taky trochu zamýšlel. V tomhle směru je určitě Miloš Forman vzorem hodným k následování a ukazuje, že se můžete dostat z prostých poměrů až na vrchol světové třídy ve svém oboru. A že je to cesta dosti křivolaká, ale stojí za to. Ale když se na ní nevydáte, tak tam nikdy nedorazíte, což chce odvahu. Je spousta věcí, kterými mě Miloš ovlivnil. Netvrdím, že by měl být vzorem po všech stránkách, ale já ho měl zkrátka rád takového, jaký byl.

Radim Kratochvíl s Milošem Formanem na kolech

A který jeho snímek máte nejraději?
Všechny.

Co byste mu právě teď řekl, kdybyste ještě měl tu možnost?
Že ho mám rád a že mu děkuju za všechno, co pro mě udělal a co mi umožnil zažít. Ale vlastně já jsem mu to říkával. Chtěl jsem mu poděkovat i touhle knihou a přizvat další čtenáře na tu inspirativní cestu světem, která ukazuje, že to jde a že, jak říkal Miloš: „Stojí za to.“

Děkuji za krásné vzpomínání a příjemný rozhovor.

Helena Herynková

Radim Kratochvíl (1977 v Praze) je absolventem katedry filmových studií a katedry sinologie FFUK. Pracuje na volné noze jako překladatel čínských filmů, průvodce v jazyce anglickém a čínském, ale i jako knižní autor a nadšenecký filmový režisér. Napsal monografii s názvem Theodor Pištěk aneb filmové nebe první republiky (2012). A ze 101 představitelů naší české kulturní scény sestavil knížku o svém otci Janu V. Kratochvílovi s názvem Básník okamžiku (2015).

Fotografie: John Klein, archiv Radima Kratochvíla, archiv knihkupectví Luxor, archiv nakladatelství Mladá Fronta

Napsat komentář