Marta Galewska-Kustra, autorka série dětských knih o Péťovi, prozrazuje tajemství svého úspěchu. Tuto polskou logopedku a pedagožku dnes znají rodiče po celé Evropě. Její knižní série o malém Péťovi se totiž stala nepostradatelnou pomůckou při rozvoji dětské mluvy. V exkluzivním rozhovoru autorka zmiňuje, proč je pro vývoj řeči klíčový oční kontakt, jak důležité jsou v dětských knihách ilustrace i proč digitální technologie brzdí vývoj řeči.
Vaše knihy o Péťovi dosáhly nečekaného úspěchu nejen v rodném Polsku, ale i u nás v Česku. Jak si vysvětlujete, že si Péťa získal srdce tolika dětí i jejich rodičů?
Vždycky říkám, že jsem v hloubi duše věděla, že taková kniha na trhu chybí. Přesto jsem tak obrovský úspěch nečekala, ten se ale asi nikdy dopředu předpovědět nedá, je to vždy souhra mnoha faktorů. V případě mého hrdiny mi někdo dokonce řekl, že k jeho oblibě přispělo i samotné jméno, v polštině se jmenuje Pucio. Myslím si však, že úspěch série knih o Péťovi zásadně ovlivnilo, že vyšla ve správnou dobu. Žijeme v době, kdy se rodiče velmi zajímají o rozvoj svých dětí, vyhledávají odborné informace a chtějí své potomky aktivně podporovat. Existuje tedy silná poptávka po knihách, které jsou připraveny odborníky a vycházejí ze znalostí expertů. K úspěchu knihy určitě přispěly také nádherné ilustrace Joanny Kłos, které si zamilovali děti i dospělí. Je pro mě velkou ctí, že náš hrdina našel své čtenáře v mnoha zemích Evropy. Knihy byly přeloženy již do devíti jazyků a jsem velmi vděčná, že v Česku je Péťa tak oblíbený. Úspěchy slaví i v Itálii pod jménem Lucio nebo v Chorvatsku jako Pino.
Bylo vaším záměrem od začátku vytvořit „logopedickou pomůcku“, nebo jste prostě chtěla napsat hezký příběh, do kterého se vaše profese promítla až druhotně?
Logopedický cíl byl naprosto prvořadý. První kniha o Péťovi vznikla jako čtvrtá v pořadí v rámci širší logopedic ké řady, kterou jsem tehdy plánovala. Měla se zaměřovat na raný vývoj řeči u těch nejmenších. U čtenářů ale vzbudila takový ohlas, že se z ní nakonec vyvinula samostatná a velmi úspěšná série.
Péťův svět je vizuálně velmi specifický a přitažlivý. Jak tato podoba vznikala?
Za to, že je Péťův svět tak podmanivý, vřelý a citlivý, vděčíme Joanně Kłos, ta má na starosti vizuální stránku knih. Já pouze navrhuji, jaké situace a předměty se mají na ilustracích objevit. Je to vlastně docela netypický proces. Každá kniha ze série o Péťovi má konkrétní terapeutický cíl, každá stránka má i svůj přesný plán. Ilustrace v tomto případě není jen volnou interpretací textu, ale má svou jasnou a velmi zásadní funkci.
Jste profesí logopedka. Jaké jsou podle vás nejčastější chyby, kterých se rodiče dopouštějí při snaze podpořit řeč u svých dětí?
Z mé zkušenosti je největší chybou dávat malým dětem do rukou elektronická zařízení. Druhým problémem je nedostatek času na každodenní volnou hru, během které by dítě přirozeně slyšelo řeč rodiče, společně by si prohlíželi věci a komunikovali o nich. Třetím bodem je pak bagatelizování problémů. Rodiče často s intervencí čekají příliš dlouho. Například u dvouletého dítěte, které mluví jen minimálně, je třeba vyhledat odbornou pomoc co nejdříve.
Knihy o Péťovi jsou navrženy tak, aby rostly s dítětem – od prvních citoslovcí až po složitá souvětí. Která fáze vývoje řeči je z vašeho pohledu nejkritičtější?
Období nejintenzivnějšího rozvoje řeči trvá od prenatálního stadia až do šesti let. Za klíčové považuji zejména první tři roky života. Právě tehdy se objevují první signály případných zpoždění a rozhoduje se o potřebě odborné pomoci. Je důležité si uvědomit, že do tří let prochází jazyk dítěte několika fázemi a každá je důležitá. Pokud tedy máme dítě, které nežvatlá nebo s tím začíná velmi pozdě, je to důvod vyhledat pomoc hned. Nečekáme, až mu budou dva nebo tři roky.
Žijeme v době plné technologií a rychlých vizuálních vjemů. Jak tento digitální svět ovlivňuje pozornost dětí a jejich ochotu naslouchat čtenému slovu?
Dnes už máme k dispozici konkrétní vědecké studie, které jasně říkají, že u malých dětí tyto technologie výrazně narušují vývoj, včetně řeči. Nejde jen o to, když se dítě jednou podívá na pohádku, ale o neustálý kontakt s médii a obsahem, kterému se dnes říká „brainrot“ (slangový výraz pro duševní únavu z konzumace příliš velkého množství nekvalitního digitálního obsahu, pozn. redakce). Navíc jde o to, jak se chovají rodiče. Dospělý, který neustále drží v ruce telefon, komunikuje s dítětem mnohem méně a ztrácí s ním oční kontakt, který je pro rozvoj řeči naprosto zásadní.
Musí autoři dětských knih dělat ústupky, aby dnešní děti zaujali? Třeba zrychlovat tempo vyprávění?
Péťa ukazuje, že u batolat to není nutné. Malé děti jsou přirozeně fascinovány obrázky v knihách a milují interakci s dospělým při společném čtení. I rodiče stále vidí hodnotu v „klasických“ knihách. Problém nastává až později, kdy knihy začínají soupeřit o pozornost s hrami a videi. Autoři knih pro děti starší sedmi let už před sebou mají skutečnou výzvu, ale úspěchy některých sérií potvrzují, že i starší děti chtějí číst.
Máte nějaký vzkaz pro rodiče, kteří se obávají, že jejich dítě nemluví tak rychle, jak uvádějí tabulky?
Doporučila bych pozorně sledovat chování dítěte: zda reaguje na zvuky, zda ukazuje prstem na věci, které ho zajímají, zda navazuje oční kontakt, opětuje úsměv a jakým způsobem si říká o to, co potřebuje. Pokud tyto základní projevy chybí, je na místě vyhledat specialistu. Obecně platí, že při jakýchkoli pochybnostech je lepší zajít za logopedem i s velmi malým, třeba půlročním dítětem. Odborník dokáže zkontrolovat všechny faktory, které vývoj řeči podmiňují.
Jaká zpětná vazba od čtenářů vás za ty roky nejvíce potěšila?
Nejvíce mě dojímají zprávy od rodičů, kteří píšou, že díky hře s knihou se jejich děti konečně rozmluvily. Často dodávají, že díky knihám o Péťovi spolu tráví více času. Mohu jen potvrdit, že to je velice zásadní věc. Pokud jim v tom moje kniha pomohla, jsem šťastná. Krásné jsou také momenty, kdy si pro autogram přicházejí starší děti a chtějí podpis do knihy pro svého mladšího sourozence nebo když mi vyprávějí, jak teď samy Péťu čtou svým bratříčkům a sestřičkám.
Jaké jsou vaše tvůrčí plány do blízké budoucnosti?
Série o Péťovi se v poslední době nesoustředí jen na knihy. Pracujeme na hračkách i na filmu. V červenci letošního roku vstoupila do polských kin první část filmového zpracování. Letos navíc série slaví deset let, takže máme plné ruce práce. Vedle knih a hraček připravujeme animovaný seriál o 52 dílech a spolupracujeme na návrzích dětského oblečení, které už je v Polsku v prodeji. Máme obrovské množství práce, což je pro mě to největší ocenění, nejlepší zpráva!
To je ale krásný barevný motýl! Péťa je nadšením bez sebe. Ale co to? Haló, motýlku, počkej! Péťa běží za motýlem a poznává při tom barvy kolem sebe. Nauč se je společně s ním a hledej je na obrázcích! Objevíš při tom i různé zvuky, které můžeš zaslechnout v parku, na louce nebo na staveništi. Opakuj je a dobře se bav!
Polská logopedka a pedagožka. Dříve pravidelně cestovala mezi dvěma městy, v Lodži měla logopedickou ordinaci pro děti a ve Varšavě pracovala jako odborná asistentka na Akademii speciální pedagogiky, kde se věnovala rozvoji tvořivosti u dětí a mládeže. Nyní je maminkou na plný úvazek a zároveň autorkou knižních bestsellerů
Autorkou rozhovoru je Pavla Staňková
Napsat komentář