Hned zkraje se autor Martyn Waites hrdě přiznává k tomu, že jeho kniha je založena na původním nápadu Susan Hillové a stává se tak volným pokračováním slavného příběhu. Po přečtení knihy mohu s čistým svědomím potvrdit, že si takové veřejné prohlášení může dovolit. Žena v černém: Anděl smrti ctí nejlepší tradici klasického duchařského příběhu. K tomu si připočtěte moderní literární styl a svižnost, která nutí čtenáře číst rychleji a náruživěji, aby už věděl, jak vše dopadne.
Ocitáme se ve válkou sužovaném Londýně, píše se rok 1940. Eva Parkinsová, mladá učitelka, se jede se svou ředitelkou Jean a skupinou školáků ukrýt před bombardováním na venkov. Útočiště nalézají ve zchátralém, polorozpadlém Domě u Úhořího močálu… Zatuchlý, nemilovaný a opuštěný. Takový je Dům u Úhořího močálu. Celá staletí nikdo nevyrušil dům z klidu. Zdálo by se, že je jen hromadou starých těžkých kamenů. Jsou zvětralé, ale vydržely. Drolí se, avšak stále stojí. Ale na ostrově i v domě se něco děje. Začalo to teprve nedávno a není to nikterak vítané… Dům je připraven. Čeká.
Evu i děti dům trochu děsí, i když zpočátku nevědí proč. Zdál být dokonalým úkrytem před hrůzami světa, postupně se ale stává pastí. Učitelka má dokonce dojem, že tam s nimi je ještě někdo další… Racionální myšlení říká, že to není možné, ale realita je zcela jiná. Plíseň samovolně rostoucí po stěnách, dětský křik a pláč tam, kde nejsou žádné děti, houpající se křeslo, dveře, které se samy zamykají, to přece nemůže být jen tak.
Kde vzal malý sirotek Edward omšelého kašpárka s vyraženým okem? Kdo je temná postava procházející se kolem, kterou sice všichni vidí, ale jen někteří na ni věří. Očividně se s chutí pase na smutku všech. Evě vyvstávají další a další otázky, přerůstající ve smrtelné nebezpečí. Ta nešťastná (a hlavně mrtvá) dáma v černém i její Dům stále a vytrvale čekají. Čekají na svou odplatu.
Martyn Waites stvořil napínavý román plný plíživého strachu, který se dostane pod kůži i tomu nejodvážnějšímu čtenáři. Slabším povahám rozhodně nedoporučuji vybrat si Ženu v černém jako večerní čtení do postele. Jakmile se totiž pohne stín na zdi nebo bez příčiny vrznou dveře, bojácnější čtenáři dost možná vyjeknou. Waites navíc velmi rafinovaně rozdělil vyprávění do krátkých kapitol, takže bažíte po další a další kapitole.
Žena v černém hledá viníka svého smutného osudu a nebojí se jít doslova přes mrtvoly…
12. února měla premiéru i filmová adaptace v režii Toma Harpera.
Hodnocení: 95 %
Autorka: Helena Herynková
Napsat komentář