Sára alias Sisi žije osaměle ve Dvorcích a svůj život, nebo spíše živoření, přežívání, soustředí kolem sběru hub. Sezónu od jara do zimy tráví denně v lese, své úlovky prodává do místní houbové restaurace a snaží se ušetřit každou korunu, aby přežila přes zimu. A takhle existuje už sedm let, od chvíle, kdy odešla z psychiatrické léčebny v Modřanech a zjistila, že kvůli nespavosti a úzkostem není schopná vykonávat normální zaměstnání. Dobrovolnou izolaci narušuje hned v úvodu knihy událost, která rozehrává celý příběh skrytý v myceliu – smrt matky, její pohřeb a následné spory o dědictví.
Sára si už v dětství kolem sebe vybudovala pevnou hradbu a uzavírá se čím dál víc, ani čtenář tak nemá nejmenší šanci pochopit motivace obou starších bratrů, kteří Sářinu samotu narušují opakovanými pokusy o řešení dědictví po matce. Postupně se před čtenářem rozkrývá původ veškeré Sářiny psychické nestability a jejích úzkostí a stejně jako v prvotině Hanišové, v Anežce, se právě dětství a vztah s rodinou ukazuje jako klíčový pro další život.
Mikrokosmos tvořený houbařskou stezkou, restaurací Muchomůrka a chatou ve Dvorcích doplňují další postavy, se kterými se Sisi setkává – ať už je to nový provozní Muchomůrky, Ruda, který leta zavedený systém sběru a dodávek hub proměňuje ve snaze o zlepšení obchodů, nebo Vojta, trochu podivínský (nebo spíš autistický) soused, který se Sáře stává nečekanou oporou a možnou cestou na svobodu. Nejvíc ze všeho totiž Sára hledá únik ze své vlastní pokřivené reality do skutečně normálního zdravého života.
Kouzlo Viktorie Hanišové spočívá mimo jiné i v tom, jakým způsobem pracuje s postavami. Snad kromě Vojty není v Houbařce jediná postava, která by byla sympatická, a to včetně vypravěčky a ústřední hrdinky Sáry. Ani perfekcionistická Julie a problematická Agnes, hlavní postavy prvotiny Anežka, nebyly prototypem příjemných hrdinů, kterým může čtenář fandit od první stránky. Navzdory nepřízni osudů zkrátka postavy Hanišové jednají často lidsky, tedy nelogicky, nedokáží najít vnitřní sílu ani řešení problémů, utíkají, uzavírají se, ubližují okolí. Přesto si k nim čtenář nachází cestu.
I ve své nové knize Hanišová dokazuje, že je velmi dobrá vypravěčka. Na první pohled ne zcela atraktivní téma sběru hub totiž skrývá čtivý a dramatický příběh o pokřivených rodinných vztazích. Tím se zařazuje po bok Petře Soukupové, která v českém prozaickém prostředí pracuje s touto tematikou asi nejintenzivněji. Trochu možná zamrzí, že knihy Viktorie Hanišové na první pohled připomínají jiné, už zavedené tituly – ať už je to Anežka a její téma adopce romského dítěte, ne nepodobné Roku kohouta Terezy Boučkové, nebo právě Houbařka, v níž posedlost hlavní hrdinky rutinou a sběrem hub evokuje úspěšnou prozaickou prvotinu Anny Bolavé Do tmy. Ve výsledku jsou ale knihy naštěstí velmi odlišné a svébytné.
Autorka: Alžběta Široká
Hodnocení:
Napsat komentář