Julia Childová a její manžel Paul, který pracoval v diplomatických službách, prožili velmi zajímavý a pestrý život. Kromě rodné Ameriky se na čas zabydleli v Číně, Německu, Norsku a hlavně v milované Francii. A právě nejoblíbenějšímu období jejich manželství, kdy se přestěhovali do Paříže, se věnuje největší část této knihy. Bez znalosti jazyka, s představami o Francouzích coby hulvátských lenoších, s mizivou znalostí vaření, natož samotné francouzské kuchyně, se Julia dostává do neznámého prostředí, které si okamžitě zamiluje. Nasává vše nové, cestuje, nakupuje, zařizuje, učí se francouzštinu, propadá jídlu a vaření. Brzy se také přihlašuje do lekcí slavné kuchařské školy Cordon Bleu, což ji nasměruje a ovlivní celý život. Po letech práce a neskutečného drilu pak vydává se spolupracovnicemi kuchařku Umění francouzské kuchyně, vede vlastní kurzy, natáčí televizní pořady.
Takto naznačený stručný životopis Julie Childové mnozí znáte, možná jste viděli i film Julie a Julia se skvělou Meryl Streepovou v hlavní roli. Tahle kniha vás ale dostane minimálně o tři stupně dál. Kromě klasického vyprávění má totiž oporu ve stovkách dopisů, které si spolu Julia, Paul a jeho bratr Charlie Child vyměňovali každý týden v období jejich pobytu ve Francii. Díky nim je kniha neuvěřitelně přesná a podrobná v líčení jednotlivých událostí, kulinárních i jiných zážitků. Konkrétní menu, vypitá vína, útržky dialogů, myšlenky, pochyby, dojmy z cestování – to vše je zachycené přímo a ne přes clonu padesáti let vzpomínek. Paul byl navíc výborným fotografem a v knize je velké množství snímků, které ještě umocňují zážitek ze čtení.
Oříškem pro mě občas byly názvy pokrmů, neboť jich většina zůstala nepřeložená. Sice jsem maličko oprášila své středoškolské znalosti francouzštiny, ale i tak pro mě některé ingredience zůstaly záhadou. Na druhou stranu i obyčejné vajíčko nahniličku tak může znít jako komplexní a sofistikovaný pokrm. Pokud tedy francouzská slova v následujícím odstavci vnímáte jen jako shluk náhodných znaků, budete o část čtenářského zážitku ochuzeni.
„Ve 14.30 začínaly v Cordon Bleu demonstrační hodiny. Obyčejně se do školy dostavil nějaký hostující šéfkuchař se dvěma pomocníky a na jídle sestávajícím ze tří čtyř chodů nám předvedl vaření v praxi. Například nám ukázal, jak se postupuje při přípravě soufflé au fromage či épinards à la crème, jak se zdobí galatine de vollaile a ukázku zakončil charlotte aux pommes.“
Můj život ve Francii je kniha, která mi připomíná samotnou Julii, jak jsem ji prostřednictvím těch 400 stran mohla poznat. Je neuvěřitelně živá, optimistická, inspirující, vtipná, občas maličko chaotická, ale pečlivě zpracovaná a poctivá. Čiší z ní láska k Francii, jídlu i manželu Paulovi. A nevěřím, že byste po přečtení nedostali chuť navštívit Paříž nebo alespoň ochutnat Sole meunière.
Hodnocení: 95 %
Autorka: Monika Havlasová
Napsat komentář