Michel Faber ve své prvotině, která u nás znovu vychází v kritiky dobře kvitovaném překladu Pavla Medka, rozehrává premisu obrácení rolí. Z lidí se stávají tzv. vodselové a lidmi jsou ve skutečnosti mimozemšťané, kteří si u nás zřídili farmu na severu Skotska. Noví – lepší lidé vypadají jako zvířata a my jim připadáme nehezky zvířecky, oni chodí po čtyřech a mají ocas, zatímco my jsme škaredě vyrovnaní a provozujeme chůzi po dvou. Jsme nekulturní, vhodní tak akorát na maso. Ne tedy každý. Pochopitelně, že úlovky do farmy se pečlivě vybírají, aby večeře mohly stát za to. A navíc: není radno vzbudit únosy vodselů velkou pozornost. I proto je zde Isserley. Hrdinka románu. Mimozemšťanka, kterou museli přeoperovat, aby se nám (tedy vodselům) co nejvíce podobala. Zkrácená páteř ji bolí, za obrovskými brýlemi schovává své velké oči a oblečením zakrývá plno jizev. Podivné (a nejisté) vzezření a pohyby kompenzuje notně rostlým poprsím, vytvarovaným podle pánského magazínu.
Isserley jezdí den co den, respektive noc co noc a vyhlíží stopaře. Během cesty zjišťuje, jak moc by pro svět byla jejich nepřítomnost významná (a tedy pro lidi riskantní), má také možnost si lépe prohlédnout jejich tělo. No, a když jde vše dobře, vpustí do nich látku, s níž jim pomůže k tvrdému spánku. A předá je coby další kus dobytka na farmu. A jede dál…
Pod kůží má svých prvních deset, dvacet stran velmi čtivých. Už pro pocit, že se něco stane. Faber značnou část knihy staví na dialozích nebo vnitřních promluvách/myšlenkách zejména Isserley, jazykem čtivým, slovy, které na jedné straně mohou být v konverzaci dosti banální, na straně druhé postupně odkrývají různé lidské povahy a především pak nitro hlavní hrdinky. Nebyl by to hororový román bez špetky konfliktu, proto i na Isserley přicházejí pochybnosti, zda náhodou oni-lidé nejednají nehumánně, neeticky, když s vodsely zacházejí tak krutě (rozuměj: chovají je zavřené na farmě jen pro to, aby je pak zabili a snědli). Do země vyryté slovo slitování zůstává v knize neproměněno do naděje, nevyslyšeno, vlastně by se dalo říci že i nepřeloženo tak, aby mu noví lidé rozumněli.
Faber neskrývá svůj úmysl určité apelativnosti – nechtělo se mu pouze tiše přihlížet, kudy se potravinový řetězec ubírá, respektive, co všechno se za něj dá schovat. Vybral si jako jazyk prvky sci-fi a hororu, ale nebojí se ani humoru, byť jen velmi náznakově a s černým zabarvením. Bohužel jeho práce nese v sobě i projevy tvůrčí nezralosti, nebo určité míry neschopnosti lépe si pohlídat nelogičnosti. Především je zvláštní, jak je možné, že si nikdo v dané oblasti Skotska nevšiml mimozemského cestování, a jak je možné, že si naopak mimozemšťané nevšimli, že vodselové nejsou tupá zvířata, ale mají svoji kulturu.
Pravděpodobně vám tyto nedostatky nebudou při čtení tolik docházet, vnucuje se však hypotéza, že by román při jejich řešení mohl být mnohem komplikovanější. Bez těchto zádrhelů totiž zůstává text, který přeci jen působí příliš prvoplánově a snaze propagovat vegetariánství a revizi našeho přístupu ke zvířatům tolik nepomáhá.
Hodnocení: 70 %
Autor: Lukáš Gregor
Kniha byla v roce 2013 zfilmována, hlavní roli hraje Scarlett Johansson.
Napsat komentář