Píše se rok 1943 a ve světě zuří válka. Britská tajná agentka Verity je ve Francii objevena a zatčena gestapem. Po dlouhých dnech plných hladu, strachu, zimy a mučení se rozhodne vypovědět všechno. Dostane dva týdny a horu papírů, aby sepsala, co ví o kódech, válečné strategii nebo o svých nadřízených. Verity ale svůj úkol pojme trochu jinak, a tak na jednotlivých stranách začne ožívat příběh jejího přátelství s pilotkou Maddie, o které neví, zda žije – letadlo, ze kterého Verity vyskočila a které pilotovala právě Maddie, totiž havarovalo.
Najít nejlepšího přítele je jako zamilovat se.
Krycí jméno Verity se odehrává se za druhé světové války ve Francii. Hlavními vypravěči jsou dvě hrdinky – špionka Verity a pilotka Maddie, a proto je také kniha rozdělena na dvě části. První a obsáhlejší část patří Verity. Její výpověď je ze začátku rozvláčná, ale dobře nastiňující její současnou situaci. Způsob vyprávění často připomíná deníkový zápis, gestapu se v něm svěřuje až do krajnosti. Jako vypravěč je Verity rázná až neomalená a napíše vše přesně tak, jak to má na jazyku. A i když slíbila, že řekne a napíše naprostou pravdu, občas má člověk pocit, že skutečnost je trochu jiná.
Končím, teď už tu budu jen sedět a psát dokola to samé, dokud neusnu nebo někdo nepřijde na to, co dělám, a nesebere mi pero. Napsala jsem pravdu.
Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem pravdu. Napsala jsem
V obrovské škále titulů, které vydalo nakladatelství CooBoo, bude Krycí jméno Verity rozhodně vyčnívat. Třeba už jen tím, že je to příběh, ve kterém nenajdete žádnou romantickou dějovou linku, autorka se rozhodla opustit toto v young adult tolik oblíbené zpestření děje a pozornost věnovala přátelství Verity a Maddie. Přátelství, které by – nebýt války – nikdy nevzniklo. Elizabeth Weinová dokázala ukázat důležitost takového vztahu, jak moc pro člověka znamená mít svou spřízněnou duši, dokázat se někomu svěřit se svými strachy a mít někoho, pro koho by se dokázal postavit i tomu největšímu nepříteli.
Kniha nepřekypuje akcí ani mrazivými ukázkami mučení vězňů. Tento příběh je obyčejný, pomalý a postavy v něm jsou vykresleny tak reálně, že je těžké nevěřit, že nikdy nežily. První část si vás získá velmi nenápadně, další strany pak přinesou ten správný dramatický spád a vy pochopíte, proč autorka některé Verityny pasáže nechala podtržené. Kromě přátelství tu totiž hraje významnou roli také odvaha.
Krycí jméno Verity vás překvapí svou hloubkou, procítěností a trýznivým osudem dvou mladých žen. Čtenář podvědomě tuší, jak to asi skončí, otázkou ale je, kdo z koho. Samotná válka se odehrává spíše na pozadí, ale právě prostřednictvím Verity i Maddie si každý musí uvědomit její nezměrnou krutost. Když si pak po dočtení budete knihou jen tak listovat a číst si znovu ty mrazivé zápisky, uvědomíte si, že vám kniha dala víc, než by jste čekali.
Řekla bych, že ve skutečnosti řekla něco jako „Jsem ráda, že smím zemřít za svou zem.“ Upřímně, já těmhle povýšeným blábolům moc nevěřím. „Polib mě, Hardy.“ To se mi líbí mnohem víc, abych pravdu řekla.
Hodnocení: 100 %
Autorka: Tereza Vršková
Napsat komentář