Hlavním hrdinou Greenovy nové knihy je nesmělý, bojácný a tak trochu nudný Quentin „Q“ Jacobsen. Už od dětství je zamilovaný do své kamarádky a sousedky, nádherné a nespoutané Margo Rothové Spiegelmanové, která je (na rozdíl od Quentina) hvězdou střední školy. Po nepříjemném zážitku z dětství se ale navzájem trochu odcizili a každý si našel jiné kamarády. O to větší překvapení čeká Quentina, když mu jednou v noci Margo zaklepe na okno pokoje a vytáhne ho, aby ji doprovázel na celonoční cestě a pomohl jí s důmyslným plánem pomsty. Ráno jejich dobrodružství skončí a Quentin se nemůže dočkat, až se s Margo zase setká ve škole. Bude se s ním přede všemi bavit? Budou zase nejlepší kamarádi? Jenže druhý den Margo ve škole chybí… A chybí i další dny. Proslýchá se, že Margo utekla neznámo kam a už se nevrátí. S tím se ale Quentin nehodlá smířit, a tak se s pomocí kamarádů Radara a Bena vydává po jejích stopách.
Moje dny byly příjemně stejné. Vždycky se mi to líbilo: líbila se mi rutina. Rád jsem se nudil. Nepřiznával jsem to, ale bylo to tak, a proto toho pátého května mohl být i jakýkoli jiný den – až do té chvíle těsně před půlnocí, kdy Margo Rothová Spiegelmanová otevřela okno do mého pokoje, už bez sítě proti hmyzu, poprvé od té chvíle, kdy mi před devíti lety řekla, abych ho zavřel.
Čím déle Q pátrá a noří se do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla. Koho chce Quentin najít? A co jsou ta Papírová města, na která pořád naráží?
Zatímco předchozí román Hledání Aljašky byl Greenovou prvotinou, Papírová města patří mezi jeho nejnovější kousky. V lecčem si jsou ale díla velmi podobná. Především Quentin a Margo mi často připomínali Milese a Aljašku. On nudný, ale milý kluk od vedle, ona bláznivá a svobodomyslná holka, kterou má každý rád. Ale i přes tu nápadnou podobnost jsem si oba po pár kapitolách zamilovala. Jen Quentinův slepý obdiv k Margo byl občas už lehce přitažený za vlasy.
Navážu na ten provázek. Neztratím tvou důvěru. Najdu tě.
Stejně jako v předchozích knihách se John Green dotýká citlivého tématu smrti. I když tentokrát nejde až do krajnosti a smrt se zde, na rozdíl od Hvězd a Aljašky, objevuje jen metaforicky.
Tentokrát se vás nebude snažit za každou cenu rozbrečet. Ale nebojte. To by nebyl John Green, kdyby vás alespoň emocionálně nevyždímal. Hraje si s metaforami, symboly a ty největší myšlenky schovává nenápadně mezi řádky do příběhu o dospívání. Green umí psát vážně i zábavně zároveň. V Papírových městech tak nechybí typický Greenovský humor plný ironie a narážek, ani jeho vyšperkovaný vypravěčský talent.
Poslední román mezi ostatními nevyčnívá, ale ani nezaostává. John Green si stále drží laťku pěkně vysoko a je tak jistotou, pokud hledáte nenáročnou, ale super čtivou knížku, za kterou se schovává více, než se na první pohled zdá.
A dobrá zpráva nakonec! I Papírová města se dočkají svého filmového zpracování, které do kin zavítá příští rok v létě. A pokud se už teď nemůžete dočkat, nenechte si ujít videa Johna Greena, ve kterých vás zavede přímo do zákulisí.
Hodnocení: 90 %
Autorka: Barbora Votavová
Napsat komentář