Produkce z Disneyho náruče vykazuje už desetiletí několik ustálených vzorců, které buďto hodláte, nebo nehodláte akceptovat. U souhlasného přikývnutí to přesto ještě neznamená, že se při sledování budete tetelit spokojeností a rádi si sami či s ratolestmi film o týden zopakujete. Některé tituly totiž umí s danými vzorci nakládat invenčněji, jiné prostě nezklamou (ale nepřekvapí) a pak tu máme skupinku, u které si nejste jistí, zda na ni raději nezapomenout.
Když se spojila dvojice Chris Buck a Jennifer Lee nad projektem adaptace Andersenovy pohádky o ledové královně, nemělo to daleko od radostného očekávání. Buck měl na kontě formálně zajímavé Divoké vlny a Lee velmi povedeného Raubíře Ralfa. A Andersen je Andersen. Výsledek spolupráce, u které byl dánský pohádkář poněkud nezúčastněný a nemohl se bránit, možná proto může hraničit se zklamáním. Ledovému království schází neokoukané animační nápady a i originalita příběhu má slabou imunitu. Přesto všechno to ještě automaticky neznamená, že máte disneyovskou pohádku obejít. (Ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.)
Důvod, proč lze nad Ledovým královstvím ne lámat hůl, ale určitě aspoň větévku, se pojí především s dramaturgií. Dost možná ji totiž vůbec ve studiu neřešili. A nebo ji obraceli jako seno sem a tam tak moc, že se příběh dostal na koleje, po kterých umí jezdit pouze divotvůrce David Lynch. Ledové království má taky několik cestiček, které buďto na sebe ne úplně navazují, nebo se tváří napojeně, ale nedává to příliš smysl. Jen je otázkou, zda je to hra (jako v případě Lynche), nebo neschopnost, nebo prostě úmyslná rezignace.
Nemohu se pouštět do detailů, to bych spoileroval, nutno však přiznat, že i když akceptujete mnohá klišé (kvůli ale kterým valná většina dětí na disneyovky chodí), zůstávají díry, na něž se těžce hledají záplaty. Hned na několika místech by soudnější dramaturg objevil věrohodnější řešení, jenže film by se tak zkracoval a zkracoval a pravděpodobně by dopadl úplně jinak. A ne, Andersen za to nemůže. S ním totiž má výsledná pohádka velmi málo společného. (Jenže tohle neberte jako výtku, mně osobně to nevadí a naopak oceňuji, že autoři z „myšákova studia“ hledali zápletky v zákoutích, kam Andersen nevstupoval.)
Tudíž, nevyčítám pohádce odhadnutelné zápletky, ani to, že je o hezkých lidech a ještě krásnějších princeznách, o vtípcích roztomile idiotského sněhuláčka a losa, ale že tyto často jinak dobře funkční ingredience Disneyho pohádek autoři nevytěžují tak, abych si nemusel co deset minut říkat moment, tohle je divné. A nyní pozor: je dost možné, že moment, tohle je divné si nebude říkat žádné dítě. A dost možná rodič. Ne každý je šťoural jako já. Navíc, pokud jej uhrane poletující sníh (a ten umí poletovat v Ledovém království moc pěkně). Pohádka dobře mixuje vtip s vážností, akci s odpočinkem a pochopitelně zde v pravidelných dávkách diváky zásobuje hudebními vstupy. Dva považuji za velmi vydařené. Sněhulákův sen o létě (absurdně roztomilá podzápletka) a stěžejní píseň Let it go, při které ledová královna odchází z království a vyčaruje si svůj zámek.
Moment… velmi vydařené tyto vstupy budou, pakliže se na film podíváte v původním znění s titulky. Ačkoliv mnohé animované filmy se mohou chlubit nadprůměrným českým dabignem (platí to rozhodně u Pixarovek), Ledové království se s něčím takovým chlubit nemůže. Určitě to platí v případě písní. Emoce jsou mnohdy posunuté jinam – zvláště u výtečného songu Let it go.
Takže: pokud neřešíte příběh, díváte se na film v angličtině s titulky, už začnete být mnohem spokojenější. Ve filmu najdete trolly, okaté princezny i zubatého sněhuláka, pěknou práci s odlesky a barevností, stylizovanou animaci i realisticky vypadající sníh. Celek by si zasloužil kratší stopáž, ostatně, tradiční disneyovky měly 75 minut, pokud se ale vaše očekávání budou držet při zemi, nuda by vás potkat neměla. Přesto si nemyslím, že by šlo o film, který – v porovnání s takovým Bambim, Dumbem nebo Lvím králem – přečká desetiletí. (Snad) Potěší a zapadne.
Na disku objevíte i bonusové materiály. Blu-ray jich má hned několik, kupříkladu si můžete zpestřit život sadou různojazyčně uchopeného songu Let it go, ale taky se podívat na vystřižené/nepoužité scény. Zde lze získat pocit, že přeci jen nějaký ten dramaturg v týmu byl, protože vyřazení vybraných scén ukazuje, že finální podoba je lepší, než kdyby šli autoři původní cestou.
Hodnocení: 70 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář