Celeste hned zkraje své výpovědi prozrazuje, že v jejím případě se jednoznačně jedná o motiv č. 3. Chlapci, ideálně zhruba čtrnáctiletí, ji neskonale vzrušují a být jejich učitelkou znamená být jim nejen na blízku, ale také mít možnost si vyhledat úlovek. S takovým cílem šestadvacetiletá učitelka nastoupí do nové práce a do nového školního roku. Dovídáme se podrobnosti o kritériích výběru a strategii, s níž bude chtít Celeste pracovat. Je otázkou, zda ji máme fandit, nebo přát, aby ji chapadla zákona (nebo Osudu) dostihla dříve, než zneužije první dítě.
Jenže i přes napětí a několik zádrhelů Celeste rozhodně nepodnikne cestu od lačnosti k procitnutí. Společnost sice takovým, jako je ona, moc nefandí, na straně druhé se v zákoutích schová leccos a represe buďto nenastartuje, nebo je neúčinná. Celeste má možnost žít svůj život, už proto, že po jejím boku stojí (nebo leží, spí, chrápe…) naivní a pasivní partner. Něčím tak protivný, až zapomeneme, že jeho negativní podoba je dost zkreslená úsudkem hlavní hrdinky. Že dost možná podléháme jejímu kouzlu i my sami a chápeme, proč od manžela Celeste utíká. A že – je to tak – chápeme, proč ji fascinují mladí chlapci. Mladá autorka Tampy, Alissa Nutting, nás díky výtečné schopnosti odvyprávět nedlouhý úsek ze života neukojitelné ženy, zatahuje nejen do centra dění, ale také do nitra Celeste. Vnímáme intenzivně její touhy a nebude hříchem, kdy s ní prožíváme intenzitu vztahu/ů, aniž bychom se nutně u toho museli cítit provinile. Nebo ji odsuzovali.
Pouze mimo text lze utvářet plastičtější a kritický obraz hlavní postavy. Celeste je jakýmsi monstrem, neboť nemiluje, o citech nerada hovoří, protože je neřeší, nevnímá, nesnáší (?). Monstrem, protože vysává a ničí city u ostatních, nelituje, pouze řeší to, aby sama byla uspokojena a nebyla prozrazena. Sice sem tam je její touha přímo svázána i s uspokojením protistrany, přednost každopádně má vždy jen její Ego. Tedy spíše tělo. O duši by se v případě Celeste hovořit nedalo, neboť jako by snad ani neexistovalo nic kromě fyzické schránky.
Alissa Nutting si ve svém debutu díky literárnímu jazyku nemálo hraje se čtenáři., stejně jako Nabokov v Lolite, na kterou Nutting odkazuje. Tampa rozhodně více než cokoliv jiného funguje jako satira. Otázkou zda pouze na puritánství Spojených států amerických, nebo i na naše předsudky proti „ženské“ literatuře, či dokonce té, která hraničí s pornografií. Při čtení totiž dost možná budete zažívat koktejl pocitů, jež se kromě pohoršení smíchají se vzrušením, a kromě odsouzení také s pochopením. Už proto jen stěží můžeme Tampu odmítnout jako záměrně provokativní a tedy povrchní dílo mladé autorky.
Hodnocení: 80 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář