Boží mlýny melou pomalu

Minulost dříve či později dožene každého, a tak je tomu i s rodinou Klossových, jedním z nejznámějších a nejbohatších rodů na celém Ölandu. Stejně jako všichni, i oni mají příběhy, které chtějí nechat hluboko pohřbené. Nyní však nadešel čas, aby se jeden z nich dostal na povrch…

U Johana Theorina jsme již zvyklí na prolínání současnosti s minulostí. Tentokrát se příběh z minulosti váže k Aronovi, který byl ještě velmi malý, když ho jeho otčím odvezl z Ölandu do Nového světa. Měli zde společně začít lepší život a strádání zanechat na švédském ostrově. Slíbený světlý zítřek se nekonal a oba si při tvrdé práci v nehostinných podmínkách sáhli až na dno svých sil.

Od tohoto příběhu uběhlo několik let a děj se vrací zpět do současnosti. Všichni se začínají sjíždět do resortu Ölandic, aby zde strávili dovolenou a užili si pár slunečných dní, které léto ve Švédsku přináší. S velkým přílivem turistů si rodina Klossových nevšimne, že do komplexu dorazil i zatrpklý stařec, který nebude spokojený, dokud celý rod společně s jeho majetkem nezničí.  

První díl ölandské série začínal Gerlof, který pátral po svém ztraceném vnukovi. A Gerlofa autor použil znovu i v závěrečné knize. Ačkoliv ho věk již postupně dohání, zachovává si svou vitalitu a zejména lidskost a obětavost, pro kterou ho mají všichni (včetně čtenářů) rádi. Jeho zvědavost je nezměrná a výsledky svého pátrání nehodlá za žádnou cenu odsunout stranou. Zajímavým zpestřením v příběhu je Jonas, který přijel se svým otcem do resortu Ölandic a doufá, že si v létě vydělá nějaké peníze. Jelikož je nejmladším členem Klossovic rodiny, nemá moc příležitostí se zabavit. Jednoho večera se tak stane svědkem přepadení rybářské lodi, díky kterému se seznámí s Gerlofem a oba pak vytvoří hybný tandem celé knihy.

Velká část příběhu je věnovaná také emigrantům. Kromě seveřanů mířících do Ameriky se kniha z větší části zaměřuje na ty, kteří skončili v Sovětském svazu. Tam se nakonec ocitl i Aron, kterého do Ruska dovezl otčím, sympatizující se sovětskou politikou. Román tak navazuje na osudy lidí, kteří se museli vzdát své vlastní identity, aby mohli přežít v novém prostředí, zatěžkaném terorem komunistické vlády.

S Ölandem se mi osobně velmi těžko loučí, protože Johan Tehorin patří mezi autory, kteří dokáží nádherně a poutavě psát. Je spíše vypravěčem než detektivním “zabijákem”. Jeho romány popisují osudy jednotlivých postav s provázáním na jejich minulost, a tak má čtenář možnost poznat je komplexněji. Autor ve svém příběhu nepostupuje závratnou rychlostí, ani za sebou nenechává kopu mrtvých. Díky tomu je čas plně si vychutnat švédskou krajinu, která ještě víc umocní děj. Je vidět, že Theorin místní prostředí velmi dobře zná. Vcelku jednoduchou zápletku dokázal přetvořit v poutavý příběh, který nebudete chtít za žádnou cenu opustit. Ačkoliv se jedná o téměř 500 stran, prolínání několika pohledů zaručí, že děj nikde nedrhne. Knihu můžete číst i bez znalosti předchozích dílů.

Hodnocení: 90 %

Autorka: Ema Krhovská

Jste fanoušky Johana Theorina a četli jste Ölandskou sérii? V čem je podle vás skvělá a co jí naopak oproti jiným severským detektivkám chybí?

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *