Román Matky a dcery britské autorky Ericy James z produkce nakladatelství Kazda přináší příběh o obyčejných ženách s obyčejnými starostmi i radostmi všedního života. Sama jsem se v některých popisovaných situacích našla.
Hlavními postavami jsou sestry Martha a Willow spolu se svou matkou Naomi.
Martha byla rozhodná a cílevědomá. Její výhodou i nevýhodou v jednom byla schopnost stanovit si cíl a poté se mu věnovat s neochvějnou zarputilostí. Byla činorodá, milovala organizování všeho možného, i života. Jenže ouha, při plánování početí vytouženého miminka s manželem, s kterým ji pojí vroucí láska, narazila dost drsně do zdi! Zjišťuje, že ne vše lze naplánovat a z další položky k odškrtnutí se stává nesplnitelný sen, později noční můra. Tohle se mi četlo velmi těžce, jelikož hodně věcí s tímto „procesem“, jak já říkám – bojem se samotnou přírodou a vírou v sebe sama – jsem sama prožila a úspěšná jsem nebyla.
Vyrovnávání se se stavem, s vlastním tělem, životními prioritami, i ujištění ze strany partnera, že láska vás natolik stmeluje, že se sami sobě neztratíte, že si nebudete nic vyčítat, je něco, co si neumí člověk, který si tím sám neprojde, vůbec představit. Kolik bezesných a proslzených nocí prožijete, kolik nepříjemných a často bolestivých zdravotních zákroků podstoupíte, kolik nenávisti k vlastnímu tělu zažijete a jak moc se obviňujete ze selhání, nelze ani nastínit. Žel, někdy matka příroda rozhoduje prazvláštně.
Naproti tomu mladší sestra Willow byla jejím pravým opakem. Chaos je její druhé jméno. Nikdy nic nedotáhne do zdárného konce. Vše nakousne a pak ztrácí zájem. Stejně tak to má nejen s prací, ale bohužel i s partnery. Až když se objeví na první pohled skvělý, vyrovnaný, klidný a spolehlivý chlapík Rick, začne se něco v nastavení její hlavy měnit. K dobrému? Ke špatnému? Neomrzí ji jako všichni předešlí muži?
Ovšem naprosté pozdvižení nastane poté, co Willow neplánovaně otěhotní. Marthu to totálně psychicky semele, cítí nespravedlnost, je otrávená. Na všechny okolo jen štěká, je nevrlá. Sice její důvod frustrace chápu, ale nerozumím tomu, proč být zlá na blízké a nesdílet s nimi radost z jejich štěstí?
Třetí hrdinkou příběhu je maminka Naomi, jež se smiřuje se smrtí manžela, kterého milovala, ale jehož skon nebere jako vlastní konec. Právě naopak, začíná si užívat věci, které musela po boku celoživotního partnera odložit takříkajíc na druhou kolej. Navíc se v sousedství objevil nový muž, vdovec Ellis, s kterým si mají nejen co říct, ale padli si i do oka. Jenže co by na jejich vztah řekli ostatní? Co by si pomyslely její dcery?
Vem čert názory ostatních, žijeme jen jednou, a proto popadněme příležitost za pačesy a pořádně si ho užijme!
Reakce dcer byly, jak se dalo čekat, tolik rozdílné. Martha to nemohla rozdýchat a matce až nepatřičně spílala. Willow byla toho názoru, že si novou lásku zaslouží. Truchlit nejde věčně. A právě tady mi Martha vyloženě pila krev. Chovala se jak rozpustilé děcko, co se vzteká, když není po jeho.
Ale není to jen o ženách. Veškeré situace, které zažívají se svými partnery jsou umně popsány i z chlapského pohledu, a právě to dělá dílo výjimečným. Někdy si myslíme, že my ženy prožíváme události mnohem citlivěji, že některé situace naši muži snad ani nevnímají. Opak je pravdou. I muži se trápí, často tiše, v nitru. Pouze to nedávají najevo, aby snad neztratili před něžným pohlavím tvář tvrdého samce, co bere věci s nadhledem, co umí ovládat své emoce. Jenže někdy trpí mnohem víc, zejména, když se trápí jejich milovaná polovička.
Příběh je navíc protkán tajemstvími, která si v sobě každý nosíme. Některá skrýváme, protože se za ně stydíme, jiná naopak abychom chránili lidi okolo nás, a ty vůbec nejhorší proto, abychom nepoodhalili pravou tvář někoho, koho si ostatní idealizují a vynášejí do nebes. Tady platí, že není všechno zlato, co se třpytí.
„Každý má nějaké hříchy minulosti. Jde jen o to, zda je člověk dokáže nechat být. A to zase záleží na tom, jak silné má svědomí.“ – citace z knihy, str. 56
Román Matky a dcery je velmi příjemným a čtivým příběhem pro letní dny, určený spíše pro ženy, ale neublíží ani empatickým mužům, kteří chtějí nahlédnout do někdy dost složitého rozpoložení ženského světa. Není to jen povrchní vyprávění. Jde do hloubky a nutí čtenáře přemýšlet o mnohých otázkách běžného, každodenního života.
Nadto všechno se autorce povedlo do příběhu velmi citlivě vsunout nejen výše zmiňovanou zkušenost s neplodností, ale také domácím násilím, jež se odehrává nenápadně doma za zavřenými dveřmi, a důsledky manipulativního chování.
Nejdůležitější poselství knihy spatřuji v uvědomění si, že každý máme svá trápení. Každý je prožívá po svém. Někdo je silnějším a odolnějším jedincem, druhý potřebuje pomocnou ruku. Zkusme nemyslet jen na sebe, ale otevřít svou náruč naším nejmilovanějším. Často stačí jen vyslechnout, není třeba radit, jen pokonejšit, uklidnit. Je mnoho situací, které nemůžeme nikdy vyřešit, ale můžeme se pokusit jejich prožívání dotyčnému alespoň usnadnit svou účastí… Já naštěstí kolem sebe takové osoby mám a děkuji za ně z celého srdce!
Autorkou recenze je Denisa Šimíčková.
