Byl synem továrníka, vystudoval germanistiku na filozofické fakultě v Mnichově. V mládí vydával vlastní časopisy, působil jako divadelní kritik. Přátelil se s Bertoldem Brechtem, podnikl cestu do Sovětského svazu. Po roce 1933 žil v exilu v jižní Francii. Stal se spoluvydavatelem exilového protifašistického kulturního časopisu Das Wort (1936–39) V roce 1941 se mu podařilo utéct do Spojených států amerických. Do německé literární historie se Lion Feuchtwanger zapsal romány, v nichž řešil vždy ryze aktuální otázky. Jeho první mimořádně úspěšné knihy byly Ošklivá vévodkyně (1923) a Žid Süss (1925). Z dalšího rozsáhlého díla jmenujme Nepravý Nero (1936), trilogie Čekárna (1930–1940), v níž zachytil vzestup a dočasné vítězství fašismu, trilogie o Římanu Josephu Flaviovi (1923–1942), Bratři Lautensackové (1943) a Simona (1945). Po válce vydal mj. romány Lišky na vinici (1947), Goya (1950), Bláznova moudrost (1952) a Židovka z Toleda (1954); jeho poslední větší prózou je Jeffa a jeho dcera (1957). Feuchtwanger napsal řadu divadelních her, povídek a esejů, je rovněž autorem překladů španělských, indických a řeckých dramat.
