Henryk Sienkiewicz (* 5. května 1846 - † 15. listopadu 1916) (celým jménem Henryk Adam Alexandr Pius Sienkiewicz) se narodil v Polsku do zámožné šlechtické rodiny. Dětství strávil na venkově a když mu bylo 12 let, přestěhovala se jeho rodina do Varšavy. Prošel studiemi na filozofické, právnické a lékařské fakultě a už v dobách, kdy studoval, se zabýval žurnalistikou. V roce 1871 opustil školu aniž by složil zkoušky. Zpočátku se zabýval psaním literárních a divadelních recenzí, od roku 1874 pod pseudonymem Litwos vydával fejetony. Za dva roky už napsal své první knihy. Roku 1876 odjíždí do Severní Ameriky. Toto prostředí bylo naprosto odlišné od toho, ve kterém až doposud žil a hodně také ovlivnilo jeho tvorbu. Přestal psát romantické příběhy šlechticů a začal se více zajímat o problematiku současného světa. Postupem času se začal víc a víc zajímat o polské dějiny. Asi 4 roky poté, co se vrátil z Ameriky, v roce 1879, byl v polském tisku na pokračování vydáván román Ohněm a mečem. Toto dílo se pro Sienkiewiczovu tvorbu stalo přelomovým. Poté byly vydány Potopa a Pan Wolodyjowski, dvě další díla trilogie. Mezi lety 1897 až 1900 psal Sienkiewicz další historický román, Křižáci. Tato kniha je připomínkou hrdinných válek polských králů proti německým křižákům v 15. století. Jeho historické romány přímo čiší historickými fakty, které Sienkiewicz načerpal díky studiu historických materiálů, dokumentů a kronik ze 14. a 15. století. Jeden z vůbec nejznámějších románů tohoto autora, Quo vadis, byl v letech 1894 - 1896 vydáván v časopise. Henryk Sienkiewicz za něj sklidil obrovský úspěch. Roku 1905 bylo jeho dílo ohodnoceno Nobelovou cenou. V okamžiku, kdy cenu přijímal, pronesl projev coby občan státu, který není na mapě. Sienkiewicz totiž celý život bojoval za samostatnost Polska. V době, kdy už byl slavný a vydobyl si uznání, pustil se do psaní knihy pro mládež, jejíž děj se odehrává v Africe. Sienkiewicz měl možnost Afriku poznat během lovecké výpravy, které se účastnil v roce 1981. V okamžiku, kdy roku 1914 vypukla první světová válka, odjel Sienkiewicz do malého městečka Vevey ve Švýcarsku, kde vytvořil Výbor pro pomoc Polsku a odkud se snažil pomáhat obětem války: posílal do Polska peníze, léky ošacení a potraviny. Když umíral, pronesl větu: „Já už to svobodné Polsko nespatřím.“ Zemřel ještě před koncem války, 15. listopadu 1916.
