Hana Andronikova (1967–2011) získala za svůj román Zvuk slunečních hodin (2001) Literární cenu Knižního klubu a ocenění Magnesia Litera za objev roku. Po souboru povídek Srdce na udici (2002) publikovala až roku 2010 zásadní román Nebe nemá dno, za který obdržela Magnesii Literu - Cenu čtenářů. Roku 2014 vyšel svazek Vzpomínky, co neuletí, první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Její knihy byly přeloženy do několika jazyků. Kromě prozaických děl je podepsána jako scenáristka pod projekty Divadla Archa Tanec přes plot (2008) a Pakosti a drabanti (2010).
