Sebastiano Vassalli pochází z Janova, vystudoval filozofickou fakultu na milánské univerzitě. Ve svých literárních počátcích byl spjat s neoavantgardní Skupinou 63. Debutoval jako básník roku 1968, později se věnoval próze. Od roku 1984, kdy na sebe upozornil strhujícím zpracováním života italského básníka Dina Campany Noc komety, nepřestávají být jeho díla předmětem mimořádného zájmu čtenářů i kritiky jak v Itálii, tak v zahraničí. Nejvíce zaujala jeho Chiméra (1990), příběh malé čarodějnice upálené v 17. století, a román Zlato světa (1987) z poválečné Itálie, líčící přechod od fašismu k demokracii (česky Odeon 1996). Po Labuti (1993) vydal Vassalli ještě další čtyři práce, poslední z nich (1999) je román o imaginární pouti do země Etrusků Nekonečné číslo.
