Narodil se v St. Paul na americkém Středozápadě. Studia nastoupil na vyhlášené Princetonské univerzitě, a když vypukla první světová válka, přihlásil se do armády. Ve vojenském výcvikovém táboře v Alabamě se seznámil se Zeldou Sayrovou, dcerou soudce. Aby pronikl do kruhů, v nichž se pohybovala, pustil se místo práce v reklamní agentuře do psaní románů. Rozhodl se získat slávu, peníze a ruku Zeldy. Svého cíle dosáhl prvotinou Na prahu ráje (1920, č. 1971). Kometa jeho úspěchu oslnila americké literární i společenské kruhy. Následovala svatební cesta do Evropy a z ní se vyklubal desetiletý flám, během něhož Fitzgerald horečně psal svá nejlepší díla a časopisecké příběhy s funkcí čistě výdělečnou. Po románu Krásní a prokletí (1922, č. 1992) uveřejnil Velkého Gatsbyho (1925, č. 1960) a později román Něžná je noc (1934, č. 1968). Kromě toho napsal řadu povídek, publikovaných knižně i časopisecky. Ke konci života, kdy ho veřejnost zatratila, působil polozapomenutý autor jako scenárista v Hollywoodu a balancoval na pokraji zhroucení fyzického i psychického, jež ztotožňoval s fiaskem uměleckým. Tady začal psát příběh o filmovém magnátu Stahrovi - posmrtné uveřejnění fragmentu Posledního magnáta (1941, č. 1979) nade vší pochybnost dokázalo, že až do konce svého života zůstal Fitzgerald velkým spisovatelem. Ve svém díle i životě ztělesnil oslnivé, ale i vratké ideály své "ztracené" generace.
