V letech 1973–1978 Václav studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy kombinaci oborů prehistorie – historie. Jako archeolog pracoval v Okresním muzeu v Berouně (1979-1991), v Národním muzeu (1991–1995) a v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze (1995–2001). Od roku 1998 přednášel externě archeologii na Institutu základů vzdělanosti Univerzity Karlovy. Od roku 2001 je zaměstnancem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, přednáší archeologii na katedře Obecné antropologie. Od počátku 80. do poloviny 90. let se systematicky věnoval archeologicko přírodovědnému studiu jeskyní Českého krasu a problematice využívání jeskyní člověkem v minulosti obecně. Od poloviny 90. let se soustředí na archeologické studium novověku, zvláště na komplexní studium bojišť třicetileté války v Čechách. Samostatně nebo jako člen autorských kolektivů publikoval více než 150 odborných textů, včetně několika monografií: Od svatého Václava k lovcům mamutů (Praha 1998, společně s I. Sýkorovou); Jeskyně a lidé (Praha 1998, společně s M. Dufkovou); Bacín – brána podzemí (Praha 2005); Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy (Praha 2005, společně s P. Jenčem a V. Pešou); Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku (Hořovice 2006, společně s D. Stolzem a kolektivem); Třebel. Obraz krajiny s bitvou (Praha 2006).
