Literární cesta Arnošta Tabáška se už po léta různí do dvou směrů. Jako publicista a novinář má blízko k literatuře faktu. Sem například patří kniha Dobývání nebe, kterou napsal společně s proslulým himálajským horolezcem Radkem Jarošem, nebo knížka o životních osudech herečky Adiny Mandlové. Autor je však také myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Nepřeberné zážitky z lesů a strání mu nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Svědectvím je dokončený rukopis dětské knížky Srnka Zuzana a Ondřej z Ondřejníku a už před dvěma roky vydaná knížka Revír mého srdce. Právě čtenářský úspěch vrstevnatého vyprávění, kdy se Arnošt Tabášek vrací nejen do Beskyd, do krajiny dětství, kde barvitě vzpomíná na zemitého otce i strýce, na další myslivce, kteří se dnes snad ani nerodí. Není to samoúčelné líčení lidí a přírodních krás. Předkládá také obrazy velkoměsta, ve kterém žije, realitu dnešního světa civilizace. Přes rozpory a protiklady, jež kontrastují s řádem a velebností živé přírody, však tvoří jeden celek. Autor vychází ze základní myšlenky, že zvířata a lidé jsou si navzájem souzeni, obývají společný prostor, jejich životy a osudy se ovlivňují a prolínají. A jsou to především lidé a jejich příběhy, které v jeho nové knize Moře plné srnců dominují. Tentokrát je poznal při toulkách na mnoha místech naší země, na Horňácku, Valašsku, kolem Sázavy, nebo pod Pálavou nedaleko Mikulova.
