Francouzský spisovatel a filozof názorově spjatý s existencialismem.
Narodil se v Alžírsku. Na Mustafově gymnáziu v Alžíru (1923–1930) se rozvinul jeho zájem o literaturu a filozofii. Kvůli onemocnění tuberkulózou musel studia přerušit (dokončil je v roce 1936) a vzdát se učitelského povolání. V roce 1934 vstoupil do komunistické strany, zanedlouho ji však na protest proti jejímu postoji k arabskému světu opustil. Po druhé světové válce, které se účastnil jako aktivní člen hnutí odporu, se začal věnovat výhradně literatuře a coby nekompromisní kritik totalitních systémů a „filozof absurdna“ patřil k vůdčím francouzským intelektuálům. V padesátých letech zažívá hlubokou krizi v oblasti literární, společenské i osobní. Tři roky po získání Nobelovy ceny za literaturu v roce 1957 Albert Camus tragicky zahynul při automobilové nehodě. V povídkách, dramatech, esejích a románech rozvinul své pojetí „filozofie absurdna“: Tradiční hodnoty ztratily smysl – život člověka by se proto měl vyvíjet na základě „zbožnosti bez Boha“, odpovědnosti jedince za vlastní existenci, k níž je nesmyslnou souhrou okolností „odsouzen“, a mezilidské solidarity, vyvěrající ze společné revolty proti absurditě.
