Kanadská prozaička, básnířka a literární kritička Margaret, autorka více než třiceti knih, se narodila v Ottawě. Pro její beletristické dílo i odborné uvažování je typický zájem o úlohu mýtů a archetypů v našich životech, stejně jako pokus o nahlédnutí k iracionálním, kulturními naplaveninami překrytým podložím lidské psychiky. Značný vliv na její myšlení mělo nejen dětství strávené v lůně přírody (otec Atwoodové byl entomolog), ale i studium na torontské univerzitě Victoria College, kde se seznámila s prací literárního teoretika a antropologa Nortropa Frye. Proslavila se nejprve poezií, pozoruhodnou svou metaforikou a úsporným, zhuštěným stylem. Protagonistkami jejích románů jsou převážně ženy, které se pokoušejí přehodnotit své životy - tak hned v jejím prozaickém debutu Žena k nakousnutí (1969) se hlavní hrdinka vyrovnává se svou podřízenou manželskou rolí tím, že upeče koláč ve tvaru ženského těla a nabídne ho partnerovi místo sebe. Za jednu z jejích nejvýraznějších próz je - kromě románu Z hlubin (1972) - považována kniha Ublížení na těle (1989), zabývající se traumatem novinářky, která musela podstoupit amputaci prsu: teprve její zkušenost se zvěrstvy a politickým násilím na jednom z karibských ostrovů, k nimž se omylem připletla, přimějí hrdinku ověřit si svou lidskou hodnotu, která přetrvává navzdory tomu, že byla připravena o symbolický atribut svého ženství. Za dílo Slepý vrah získala autorka v roce 2000 významné literární ocenění Booker Prize. Kromě literární činnosti a esejistiky se Margaret Atwoodová angažuje v ekologickém hnutí a v boji za lidská práva.
