Britský spisovatel indického původu, který se narodil roku 1947 v Bombaji. Rodina pak přesídlila nejprve do Pákistánu a později do Velké Británie, kde Rushdie vystudoval historii na univerzitě v Cambridgi a usadil se v Londýně. Právě zkušenost exilu, přechodu z jednoho kulturního kontextu do druhého, výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Pro dílo Salmana Rusdieho je typické propojení ústní orientální vypravěčské tradice s postupy evropské experimentální prózy i s prvky latinskoamerického magického realismu. Debutoval v roce 1975 románem Grimus; ohlas veřejnosti i kritiky vzbudila už jeho druhá kniha Děti půlnoci, vydaná o šest let později, která prostřednictvím osudů dvou novorozeňat vytváří fiktivní verzi dějin postkoloniální Indie. Román byl oceněn prestižní Booker Prize. Tematicky i stylově se tomuto dílu blíží i další autorova kniha, próza Hanba z roku 1983, již lze číst jako politickou alegorii nedávné historie Pákistánu. Světové proslulosti dosáhl Rushdieho román Satanské verše (1988), zabývající se problematikou emigrace a otázkami víry, na jehož základě byl autor islámskými fundamentalisty obviněn z rouhačství a odsouzen k smrti. Roku 1990 následovala pohádkově laděná próza Hárún a moře příběhů, po ní spisovatel uspořádal soubor povídek Východ, Západ (1994). Ohlas magického realismu nese jeho román Maurův poslední vzdech (1995), výpůjčkami z populární kultury spisovatel prodchnul rozsáhlou prózu Zem pod jejíma nohama (1999). Zatím posledními romány Salmana Rushdieho jsou Zuřivost (2001) a Klaun Šalimar (2005), kromě vlastní tvorby se však autor též věnuje psaní esejů, jež vyšly roku 1991 pod názvem Imaginární domoviny a v nichž komentuje literární práci svou i svých současníků.
