Jeden z nejúspěšnějších dramatiků v období mezi dvěma světovými válkami, spisovatel a člen francouzské akademie, Marcel Pagnol, se narodil roku 1895 v jihofrancouzském Aubagne, nádherném kraji Provence, jako syn učitele. Své vzpomínky na harmonické období dětství, zasazené právě do kraje Provence, dokázal sepsat v mimořádně sugestivním díle nazvaném Jak voní tymián, které dnes řadíme k nejkrásnějším a nejznámějším z jeho literárních děl. Je členěno na romány Tatínkova sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství, z nichž poslední už vyšel po autorově smrti. Malebným krajem Provence se inspirovala i další z jeho knih, Živá voda. Méně známé, avšak neméně působivé jsou knihy Dívenka s tmavýma očima a Boží tajemství. Stejně jako jeho otec, byl i Marcel Pagnol učitelem a později také profesorem na gymnáziu v Paříži a střední škole v Marseille. Právě Paříž se stala místem, kde Marcel Pagnol začal psát své první divadelní hry, z nichž ve známost vešla především ta s názvem Topaze, jež se u nás uváděla jako Abeceda úsměvu. Během 30. let minulého století se Pagnol věnoval filmové tvorbě. Některé z jeho filmů, například Listy z mého mlýna nebo Pekařova žena, byly velmi úspěšné. Roku 1974 byl Marcel Pagnol jmenován členem Francouzské akademie. Celé jeho dílo, jak literární, tak filmové, je silně protnuto jihofrancouzským kulturním regionalismem. Lásku ke kraji, ze kterého pocházel, dokázal do svých děl vtisknout s mimořádnou krásou. Marcel Pagnol zemřel v roce 1974 v Paříži.
