Imre Kertész (* 9.listopadu 1929 -† 31.března 2016) byl maďarský spisovatel, který se v literatuře zabýval zejména tématem pronásledování Židů během holocaustu, diktatury a osobní svobody. Jelikož se autor narodil židovským rodičům, byl během druhé světové války deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, a později převezen do Buchenwaldu. Po skončení války se Imre Kertész vrátil do Budapešti, vystudoval vysokou školu, a pracoval jako novinář a překladatel světové literatury do maďarštiny. Autor se stal známým díky románu Člověk bez osudu, ve kterém zveřejnil texty, které napsal v letech 1955–1960. Román vznikal dlouhých třináct let (1960-1973), a byl vydán až o další dva roky později. Postupně se stal součástí středoškolských osnov. Kritika označuje knihu za autobiografickou, což autor odmítl. Imre Kertész napsal další vynikající romány: Kandiš za nenarozené dítě, Fiasko, Likvidace atd. Spisovatel během svého života získal mnohá maďarská ocenění, přesto tím nejprestiněnším a nejznámějším byl oceněn až v roce 2002, a to přímo Nobelovou cenou za literaturu.
