Americký spisovatel William Faulkner, jehož život i tvorba jsou pevně spjaty s Jihem Spojených států, debutoval jako básník sbírkou Mramorový faun (1924), brzy se však začal věnovat próze, jak o tom svědčí díla Vojákův žold (1926) a Moskyti (1927). Již v jeho dalším románu Sartoris (1929) lze rozpoznat literární postupy, které budou pro autorovo psaní zcela specifické: na jedné straně snahu o realistické vylíčení jižanské společnosti i individuálních osudů, na straně druhé experiment a stylové hledačství, střídání různých vypravěčských perspektiv, jimiž evokuje složitost dějů i lidské psychiky. S třetí prozaickou knihou také Faulkner přivádí na scénu "Yoknapatawphský okres" - smyšlené dějiště, jež nechá ožít v řadě svých dalších románů: Hluk a vřava (1929), Absolone, Absolone! (1936), Vesnice (1940), Město (1957), Panské sídlo (1959)… Kromě nich však Faulkner psal též povídky a detektivky (soubor Královský gambit, 1949). V roce 1950 převzal Nobelovu cenu za literaturu; o čtyři roky později vzbudil pozornost svou Bájí, jež se vrací k první světové válce a byla poctěna Pulitzerovou cenou. Tvorbu Williama Faulknera uzavírá groteskní "reminiscence" z mládí Pobertové (1962).
