Písně starého Japonska

Výbor japonských básní tanka a hanka z období od 4. do 12. století představuje jednu z nejstarších a nejvýraznějších podob japonské lyriky a zároveň zachycuje proměny jejího básnického jazyka a tematického světa v průběhu několika staletí. Těžištěm knihy jsou básně ze sbírky Manjóšú, nejstaršího dochovaného souboru japonské poezie, ale zastoupeny jsou také texty z pozdějších básnických sbírek a literárních děl, například Kokinšú, Šinkokinšú nebo Ise monogatari. Vedle básní známých autorů, mezi nimiž vynikají Kakinomoto no Hitomaro, Ótomo no Tabito, Ono no Komači, Izumi Šikibu a další, kniha zachovává také množství anonymních hlasů.
Básně jsou uspořádány tematicky. Vrací se v nich motivy jara, léta, podzimu a zimy, květů, sněhu, měsíce, hor a vody, ale také lásky, milostného očekávání, odloučení, cestování, domova, rodiny, stáří a smrti. Příroda v nich není pouhou kulisou: stává se prostředkem, jímž básník vyjadřuje vlastní cit a promýšlí lidskou pomíjivost. Právě spojení přírodního obrazu s lidským prožitkem patří k nejcharakterističtějším rysům této poezie.
Výbor připravil a doslovem doprovodil Jan Jíša. Jeho překlady se nesnaží pouze převést význam jednotlivých veršů, ale zachovat také jejich stručnost, náznakovost a otevřenost. Výsledkem je poezie, která navzdory kulturní a časové vzdálenosti působí překvapivě bezprostředně: mluví o touze, ztrátě, radosti, samotě i o vědomí, že všechno krásné jednou pomine.
Druhé vydání je doplněno novým obrazovým doprovodem. Vedle faksimile rukopisné tradice Manjóšú přináší výběr děl japonského výtvarného umění z různých období. Nejde o historické ilustrace jednotlivých básní, ale o pozdější výtvarné ozvěny jejich motivů a estetického světa. Obrazový doprovod tak propojuje poezii starého Japonska s výtvarnou tradicí, která její témata - květy, měsíc, podzimní krajinu, cestu, samotu i pomíjivost - po staletí znovu interpretovala.
Písně starého Japonska tak nejsou pouze historickým dokladem dávné literatury. Jsou pozváním do světa, v němž může jediný pohled na květ, měsíc nebo podzimní krajinu otevřít prostor pro vzpomínku, lásku, smutek i úvahu o lidském životě.