Japonské příběhy

Hladový Baku pojídá sny, nádraží Kisaragi neexistuje, bohové jezdí na buvolu, hlava rokurokubi v noci létá a nevěstince nebyly vždy tabu. Klíčem ke kultuře Japonska jsou příběhy pravdivé i smyšlené, propojené zvěrokruhem, se kterým je tu svázáno hledání hlubšího smyslu. Mýty ukazují duši vzdálené země a umožňují srovnávat – není harmonie lepší než pomsta? Historicky doložené příběhy a současné reálie udržují knihu pevně v rovině populárně-naučné, která staví právě na typicky japonském souladu mezi přijetím někdy tvrdé reality a vyjádřením moudrosti předků pomocí fikce.

Je myš dobré znamení? Nebo raději ohnivý kůň? Myš se drží dobré úrody, zatímco nespoutaná ohnivá žena se třeba nevdá. Opice umí přelstít medúzu. Kde nejsou ptáci, je pánem netopýr. Horské cesty za šera nikam nevedou. Nešlapejte tygru na ocas! I přes různá staletí a kontinenty jsou některé věci člověku stále blízké a ty těžké nakonec řešitelné, má-li odvahu žít.