Sakra, sakra, sakra

Britt je žena, která vždy dělala všechno správně. Tedy alespoň tak, jak se to má dělat. Jednoho dne však přeteče pomyslný pohár trpělivosti a ona všechny seřve. Manžela, dceru i kamarády. Jaký by byl její život, kdyby začala žít podle sebe? A dá se to ještě změnit? Ano, ano, ano! Tohle mě vážně bavilo číst. Díky autorčině předchozí knize Nikdy, nikdy, nikdy mi bylo jasné, že budu spokojena i tentokrát. Dokáže psát o lidských osudech, o vážných tématech, a přesto s lehkostí a místy se možná i pousmějete. Od prvních řádků jsem se do knihy ponořila a hrdinku chápala. Dokázala jsem se do ní vcítit a čím hlouběji nás pustila do svého předchozího života, tím více mi bylo jasné, proč se chová právě tak, jak se chová. Předsudky, očekávání a společenské normy nás mnohdy nutí do rolí, které nám nejsou blízké. A když jim podlehneme a začneme podle nich žít, je vážně hodně těžké se jich zbavit a začít žít tak, jak chceme skutečně my. Tohle je kniha plná emocí, smutku, ale je tu i určitá naděje.

Sarkastická, kousavá, ale přitom příjemně sebeironická, neufňukaná...taková je Britt...a hodně naštvaná a vzteklá...na celý svět...a hlavně na sebe, že to dovolila...kniha, která tne do živého, popisuje přehlcení, které ženy znají, ale bez patosu, svižně...občas jsem se smála, občas souhlasně kývala hlavou. Každopádně doporučuji, sama jsem ji přečetla za pár hodin.