AERO 134 Jakovlev Jak-11/Let C-11 v čs. letectvu

Jakovlevův cvičný pokračovací letoun Jak-11 a jeho československé licenční dvojče Let C-11 není zajisté pro zájemce o historii čs. vojenského letectva neznámým pojmem. Ve druhé polovině padesátých let tvořil nezanedbatelnou část materiálního vybavení školních útvarů, ale ještě předtím si našel své místo i v sestavě bojových pluků. V procesu poválečné výstavby obnoveného čs. vojenského letectva byl již od roku 1945 kladen důraz na zajištění potřebných počtů vycvičeného personálu všech odborností, v první řadě samozřejmě pilotů. Tyto počty vyplývaly z konečné mírové organizace letectva, schválené v lednu 1946, která předpokládala v horizontu 10-15 let postavení osmi leteckých divizí po třech leteckých plucích, z nich čtyři divize měly být stíhací. Pilotní výcvik byl organizován třístupňově v podobě elementárního, pokračovacího a bojového výcviku. V elementárním výcviku se pilotní žák měl naučit základům ovládání letounu (pojíždění, vzlet, přistání, stoupavý a klesavý let, pády, zatáčky, vývrtky, létání bez vidu a v noci, bojové obraty, navigační a skupinové lety, zprvu s učitelem létání, poté i samostatně, na lehčím a méně výkonném letoun, což u nás byly typy C-4/104 a C-6/106. K pokračovacímu výcviku sloužil letoun těžší a výkonnější, blížící se svými charakteristikami letounu bojovému, což u nás bylo trofejní Arado Ar 96C-2. Žák se na něm měl připravit k přechodu na letoun bojový, ke zhruba stejnému rozsahu úkolů přibyl nácvik střelby a bombardování. Nástupcem letounu Arado Ar 96C-2 se měl stát sovětský cvičný letoun Jakovlev Jak-11 u nás označený Let C-11. Již v srpnu roku 1952 byl do Kunovic dodán vzorový letoun a poté koncem listopadu 1952 jej následovala i výrobní dokumentace draku. Výrobní podklady k motoru AŠ-21 pak došly v lednu 1953. Aero č. 134 detailně popisuje výrobu a službu tohoto letounu v čs. letectvu.