Vstříc zlaté ropuše doby

První Neumannova básnická perioda (1895–1903), anarchistická a dekadentní, z které je tento výbor, bývá jaksi cudně upozaďována. Kritikům vadilo především otočení dobra a zla, oslava Satana, přílišný patos či „originalita za každou cenu“. Neuman­nův Satan ale není negací Boha, vymezením se proti němu. Naopak, je to synonymum pro Lucifera. Má tedy asi nejblíž k egoteismu, tedy směru, který rozvíjel například Anton Szandor LaVey. Autor bojuje proti pokrytectví, indifferentnosti a krečkovitosti dnešní společnosti a horuje pro vývoj krásný, slunečný a mohutný… Nejvyšším cílem života u něj není uspokojení vlastních potřeb, ale všestranný rozvoj osobnosti.