Umřel jsem, ale už je mi líp

Přiznám se, že mě k napsání recenze nepřiměla ani tak samotná kniha jako jednohvězdičkové hodnocení, které tu na ni viselo. Kniha Umřel jsem, ale už je mi líp má jinde kolem 90 % a byla nominována na Magnesii Literu. To znamená, že ji porota považovala za jednu ze tří nejlepších knih roku. A tady jedna hvězda? To je záhada hodná vyšetřování. Začal jsem proto uvažovat o všech možnostech. Urazil autor recenzenta osobně? Přebral mu parkovací místo? Chodil s jeho bývalou? Nebo jde o konkurenční boj? Případně je recenzent přesvědčen, že člověk, který přežije vlastní smrt, získává neférovou výhodu v literárních soutěžích? Knihu jsem si tedy koupil, abych zjistil, co se vlastně stalo. A četl jsem příběh člověka, který svérázným způsobem popisuje svůj souboj s těžkou nemocí, vlastní smrtelností i absurditou života. Pořád jsem při tom čekal na ten okamžik, kdy si řeknu: "Aha! Tady je ta jedna hvězda!" Jenže on nepřicházel. Místo toho jsem se několikrát smál nahlas nad věcmi, které možná ani nejsou vtipné. Neznám důvod té jedné hvězdy. Možná je úplně legitimní. Možná jde o hejt. Možná autor někomu připomněl, že jsme všichni smrtelní, a to není informace, kterou každý přijímá s nadšením. Každopádně, milý autore, ode mě máte hvězd pět. Nejen za humor. Nejen za odvahu. Ale hlavně za to, že jste dokázal napsat jednu z mála knih, u které se člověk směje, přemýšlí o smyslu života a současně je rád, že si ještě nemusí zařizovat vlastní pohřeb. Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl. A pokud to není kniha roku, pak mám podezření, že porota četla něco jiného než já.