Možná teď

Tohle je snad první knížka od Colleen, která je jen hezká a nic víc. Při čtení jsem neměla žádné pocity, nedostavily se žádné slzy, smích, strach, naděje, prostě nic. Myslím, že tenhle díl jako pokračování jedničky je naprosto zbytečný.

Naprosto miluju. Úžasné pokračování. Miluju tuhle autorku a její knížky. Hotová senzace! Určitě doporučuji.

Parta přátel, ve které se míchá přátelství, láska i nemoc, ale také touha žít právě teď. Toto je pokračování knihy Možná jednou, kterou jsem četla před lety a byla jsem z ní nadšená. Říkala jsem si, jestli si ji nemám před touto knihou přečíst, abych vše chápala. Nakonec jsem se do ní znovu nepustila, ale vše jsem z textu pochopila, to nejdůležitější tu bylo připomenuto. Colleen Hoover je autorka, od které si přečtu vše, co od ní vyjde. Z většiny knih jsem naprosto nadšená, neboť umí čtenáře překvapit až šokovat. Její romantika se vždy změní v něco hlubšího, nad čím je potřeba zamyslet se anebo si z příběhu prostě jen odnést spousty a spousty emocí. Tentokrát to tak bohužel nebylo. Od začátku byla v příběhu „jen“ romantika a já stále čekala, kdy přijde to „něco“, bohužel, nic dalšího nepřišlo a autorka z příběhu udělala jen a pouze červenou knihovnu, kdy jsou všichni v partě neskutečně správní, sympatičtí, hodní a uvědomělí. Přitom prolog byl tak dokonalý, že jsem si u něj pobrečela, ale další emoce už nepřišly. Stejný problém jsem měla i u pokračování knihy Bez naděje. Kniha Ztracená naděje byla pro mě úplně zbytečná. Musím si na ta pokračování dát příště pozor a dvakrát si rozmyslet, jestli se do nich pustím. Dnes tedy bohužel trošku kritiky na Colleen, ale už teď se těším, jakou knihou mě oslní příště. Věřím, že se vrátí opět s dokonalým příběhem.