Další, prosím

Kniha Tomáše Krause je svědectvím o naší nedávné minulosti. Jaký byl život v socialistickém Československu druhé poloviny 20. století z pohledu někoho, jehož oba rodiče přežili holokaust? Jak vypadala tehdejší kulturní a společenská scéna?
Vylíčil jsem tu pár epizod z období, které bylo sice občas dramatické, ale ve srovnání s první polovinou 20. století vlastně idylické, píše autor skromně v závěru knihy. S jeho vlastními vzpomínkami jsou ovšem starší pohnuté události propojeny - třeba v osudech jeho dědečka bojujícího v první světové válce, ale především v životech jeho rodičů, kteří prošli nacistickými koncentračními tábory a podivuhodnou souhrou okolností holocaust přežili. A potom? Dětství prožité v tísnivé atmosféře padesátých let a v letech šedesátých, naděje osmašedesátého roku a pád následující po nastolení dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu. Realita univerzitního života v sedmdesátých letech, působení v kulturní sféře, její postupné uvolňování v letech osmdesátých, zásadní proměna života židovských obcí po roce 1989 a následné autorovo působení diplomatické povahy, které jej přivedlo do úzkého kontaktu s mnoha osobnostmi světové politiky. Kniha je sice jen střípkem do historické mozaiky, kterou dnes postupně pracně skládáme, přináší však cenná svědectví o lidech a o takových událostech, které se s odstupem času jeví jako klíčové, ale i o dění, které by jinak upadlo v zapomnění. Je intimním vhledem do soukromí autorovy rodiny i do zákulisí hudebního a filmového světa.