Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+

Skončení resortního řízení školství s jeho hlavními institucemi školskými úřady proběhlo rámováno vstupem do nového tisíciletí mnohými očekáváními, také od nové podoby veřejné správy školství. Tedy jaksi mimoběžně, odevzdaně. A nespravedlivě, věděl jsem a byl v tom utvrzován občasným, ale stálým vzpomínáním na školské úřady, také poklesem kvality vzdělávání dokumentovaným zejména sestupnými trendy výsledků v testování PISA 2009. Že se budu podílet na nápravě tohoto stavu, už jsem ani nedoufal. Velkou výzvu jsem nemohl odmítnout a zvládl jsem ji, jak jsem vzhledem k času a svým silám mohl. Určitě budou následovat erudovanější a obsáhlejší zpracování resortního řízení i konkrétních školských úřadů, ale má-li poznání jejich významu přispět i současnému hledání středního článku podpory (řízení) obecního školství, pak pokusy o jejich připomenutí, popsání a objasnění nelze odkládat. Věřím, že dokument Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+ bude inspirací při úvahách o nejúčinnější podobě středního článku a nejlépe o nové reformě veřejné správy školství, bez které se dle mého názoru zkvalitňování vzdělávání neobejde.