...a co takto?

Během své pedagogické praxe na hudebních školách jsem si osvojil jedno pravidlo – žák musí hrát. Jsem přesvědčen, že víte, jak to myslím. Hrát, umět si zahrát, to je základ. Na tom se dá stavět. A další věc, která se mi vždy líbila, je hra vza druh souboru, ať už jakéhokoli složení. Koneckonců, přes 40 let hraní s kapelou po pódiích a studiích nelze ani v tomto segmentu akustické, klasické kytary nijak pominout. A žáci, žáci to přijímali vždy dychtivě. A tady je právě to proč... Proč jsem přistoupil k rozpisu a úpravě vybraných skladeb, které jsou součástí tohoto prvního dílu cyklu ...a co takto? Za prvé jsem vždy chtěl, aby se žáci co nejdříve dostali k těm krásným skladbám Vietorisova kodexu, Nicolause Lebendorfa a dalších. Díky rozpisům skladeb do tří kytar se tak doba, kdy mohl žák přistoupit k interpretaci těchto děl, výrazně zkrátila. Za druhé děti tak dříve viděly další výsledek svého snažení, navíc si procvičily souhru a dostaly se tak dříve k těmto krásným, podnětným skladbám. A skutečnost, že je to za třetí v dalších letech inspirovalo zahrát si tyto věci samy je jenom ten správný bonus… Takže ať už to hrají tři žáci (třeba z různých ročníků), nebo učitel a dva žáci apod. – to je jedno.