Tragický bál Pavlíny ze Schwarzenbergu

Pavlína ze Schwarzenbergu, manželka zakladatele schwarzenberské primogenitury knížete Josefa a švagrová slavného „maršálka“, žije v povědomí veřejnosti jako tragická oběť požáru na rakouském vyslanectví v Paříži v červenci 1810. Tato událost, závažná diplomatická zápletka složitě budovaných rakousko-francouzských vztahů, umožnila kněžně ze Schwarzenbergu „život po životě“. Zemře-li náhle matka devíti dětí, je to vždy tragédie, je-li tato matka známou osobností, stává se taková tragédie majetkem veřejnosti. A tak prvním posmrtným obrazem Pavlíny byl obraz statečné a obětavé matky, která položila život při záchraně vlastního dítěte. Pavlína byla však nejen svým skonem, ale především životem výjimečnou ženou – nejen svým malířským talentem, darem obratné písemné komunikace, ale především tím, že jako jedna z prvních urozených žen přijala za svůj model rousseauovské matky. Přitom dostála všem požadavkům reprezentace rodu, společenského života, filantropie, udržovala rozsáhlou korespondenci s mocnými tehdejšího světa,např. s knížetem Metternichem, přátelila se s paní de Staël apod. Prostřednictvím jejího příběhu tak nahlížíme i do každodenního života ženy z nejvyšší šlechtické společnosti.