Roman

Je to psina. Ohromná. A to doslova. Knížka o labradorovi, který má "svůj rozum" a nenechá si nic diktovat. Který ví nejlíp, co a jak.
Že má panička na 99 % věcí jiný názor? Nevadí. Stačí být důsledný a kreativní. Však on si ji vychová. Taky proto si ji vybral, ne?
A má pravdu. "Věděl, že mě udělá šťastnou, i když psychicky narušenou, a já udělám šťastným jeho," píše autorka v závěru.
A to je velký posun od rádoby nelítostných úvah v jednotlivých kapitolách, typu: "Já toho psa opravdu zabiju." "… v kterém útulku mu bude nejlépe, popřípadě, jakou pro něj zvolím rychlou smrt," apod.
Svěží nadhled, sarkasmus, sebeironie… to jsou autorčiny devizy, díky nimž je knížka nejen čtivá, male i k popukání. Proto nečtěte při jídle, ať se při častých vyprsknutích nepotřísníte nebo, nedej bože, nepřidusíte. Byla by to škoda.